Vzpomínky na Londýn - Buran ve velkoměstě :-)
Na začátek nutno podotknouti, že jsem pražák a tak se necítím býti ve "svém" městě a ve "své" zemi buranem. Spíše naopak. Orientuju se zdatně v hlavním městě, nedělají mi problém trasy metra či systém tramvajové dopravy a vím, co to je, když se řekne: "sejdeme se pod vocasem".
Tohle všechno se poněkud smazává ve chvíli, kdy se dostanete do jiného velkoměsta. Pravda, kdyby člověk přišel z vesničky s pěti staveními, kde největším povyražením je nedělní cesta do vedlejší vsi, kde mají i kostelík, asi by na tom byl hůř. Ale ani jako pražák odkojený Vltavou nemáte vyhráno.
Prvně jsem tenhle pocit zažil v Paříži, když jsem se měl zorientovat v plánu metra. Se základními znalostmi systému metra, tedy co je to přestupní stanice, že jsou linky barevně odlišené a že se musí vlézt pod zem, aby člověk našel vlak, máte určitý náskok... Ale na druhou stranu srovnejte toto:
Už na první pohled vám musí být jasné, v čem je zakopaný pudl.
Stojíte před tím, zíráte na to a snažíte se proniknout do systému. Jakmile objevíte první logický bod, najednou je to jako rozsvícení té pomyslné žárovičky nad hlavou. Abyste vzápětí zjistili, že to tak vůbec není. Ale je to jen o cviku, pár špatných přestupech a trochu poptání se u personálu :-)
Druhá věc je, že jedete-li do cizího velkoměsta, měli byste mít načteno něco málo o památkách a třeba i historii. Protože pak procházíte městem, kolem vás jedna úžasnější památka, stavba, socha, nevím co... než druhá, vy to jako o závod všechno fotíte... ale v podstatě nemáte vůbec ánung, co to je.
A nebo jen mlhavý.
V tomto duchu se nesla moje první větší procházka Londýnem. A co víc... už si nepamatuju proč a jak, ale byla ne zcela plánovaná a já vyrazil do luxusního velkoměsta jak dacan. V šusťákách a tričku... nechci se nikoho dotknout, ale byl jsem jako bratr z Východu. Když se kouknu na sebe, tak se musím... No radost pohledět.
 |
Vyšel jsem z domu a přes park si to zamířil na metro. No... hele... Paříž dobrý... ale Londýn není v ničem pozadu. Takže zase trochu orientace v plánu metra a hups... jsem na London Bridge.
Tam už jsem byl před pár dny, tak šupito presto ke křižníku HMS Belfast, kde jsem se minule zasekl.
Dneska už dojdu k Tower Bridge.
Tentokrát tam válečná loď nestála sama. Vedle ní byla zaparkovaná výletní loď. Zajímavý pohled. Ta majestátní, sebevědomá válečná mašinerie vypadala vedle toho prototypu luxusu jak hlídkový člun námořnictva.
Tenhle můj první výlet byl "očumovací". Teprve se svou polovičkou a potom s dětmi jsme jednotlivé památky navštívili a o tom budu psát v dalších dílech. Dneska to byl seznamovací den.
Tower Bridge
No... popošel jsem kousek dál a byl tu. Tower Bridge. Asi to první, co si vybavíte při slově Londýn.
Rozhodně je to fotogenická stavba. Ať ho vyblejsknete z jakéhokoli úhlu, je krásný. Že to je taky jedinečná technická památka, to jsem samozřejmě vůbec netušil. Že v horní části, ty dva tubusy, jsou ve skutečnosti "chodníky" propojující obě věže a že mají prosklené podlahy, toho jsem si všiml, až když jsem pod nimi procházel. Nejsem úplně příznivcem výšek, tak jsem si v tu chvíli pomyslel, že tam teda rozhodně být nemusím. No... jakmile přijely holky, samozřejmě mne tam vytáhly. Ale o tom později :-)
Dneska jsem most "pouze" přešel, nafotil krásné fotky a vydal se k Toweru.
Fotky z tohodle výletu najdete tradičně na Rajčeti: https://africzan.rajce.idnes.cz/A_jedeme_dal.../
Tower
Jak asi správně tušíte, věděl jsem, že ta středověká stavba vedle Tower Bridge je Tower. Tak nějak to vycházelo z logiky věci. Nicméně je to zase všechno, co jsem o tom místě věděl. No a protože nejsem američan, který na všechny hrady a zámky kouká jak vyoraná myš, protože u nich nic takového není, mne, který jsem zběhal všechny staromáky, hradčana, karlštejny, hlubokou a koněpruské jeskyně, nemůže takový hrádeček oslnit.
Ale hezké to bylo, to zase ne, že ne. Jako stavba hezké, vodní příkop bez vody, ale má to svoje genius loci nebo jak se tomu říká. Prostě kouzlo místa. Osloví vás to. A procházka po nábřeží, kde jste z jedné strany sevřeni Temží a z druhé Towerem a máte nádherný výhled, ať kouknete, kam kouknete je krásná. Davy turistů už méně, ale projděte se po Staromáku a máte to stejné. Daň za turistiku.
Od Toweru jsem se vydal dál do města. Snažil jsem se držet pořád podél Temže. Míjel jsem nádherné výstavní domy a paláce a pořád bylo nač se dívat. Královské tohle a královské tudleto, pomník chlapa na koni, prý nějaký Wellington.... hele, když to teď píšu, fakt si připadám jako kulturní barbar, ale vy víte, kdo to byl? Wellington... mně to zní jako nějaká zbraň, ale to byl zase Winchester, to je asi mimo... No, měl jsem se v dějepise lépe učit. Ale třeba sem chyběl. Nebo jsme to vůbec nebrali :-) Kdo ví...
Ale furt vidím chalapa na koni a ne letadlo... anglický fotograf a vynálezce. Hmm.. a prd. Nakonec je to nějaký vévoda či co... no popravdě z toho nejsem moc moudrý, tak vám sem dám link a počtěte si :-)
Tak to jsme v dějepise fakt nebrali.
Rolls Royce
No, pojďme dál. Zahnu za pár rohů a koukám jak Alenka v říši za zrcadlem. Rolls Royce... a druhý... a třetí. Uff. Srdce kluka ve mně poskočilo. Tvl, královna! Minimálně. Tak se tak blížím k majestátním, nádherným a nablýskaným skvostům (nezapomeňte, že v šusťákách a tričku) a furt po mně nikdo nestřílí. Fotím a fotím... a přijde ke mně řidič v livreji a jestli prý se chci u jednoho z aut vyfotit. Asi mu mne bylo líto :-)
Tak vznikla legendární fotografie "Dacan z Česka a Rolls Royce". Jednou bude mít cenu. Minimálně pro moje vnoučata, která se u toho budou královsky bavit.
No, to víte, že sem tam čekal a čekal, kdo z toho baráku vyleze... i kdybych tam měl vystát důlek. Najednou vylezl z paláce Anton Špelec. Červená livrej se zlatým zdobením, vojenský klobouk s peřím, šavle u pasu. Za ním se začali trousit další cestující z těch nádherných černých klenotů. Řidiči vyskákali ven a úslužně otevírali dveře. Ti na pohled nejdůležitější byli v historických kostýmech, tajemníci apod. v oblecích. Předsevzal jsem si, že hned jak se vrátím na pokoj, musím se podívat podle SPZ, s kým jsem měl tu čest.
V tuhle chvíli ale stojím na protějším rohu ulice a fotím a jakmile se vozy rozjedou, začal jsem natáčet. Ostřelovači měli ten den volno, takže jsem přežil. Usuzuji tak z toho, že když jsem totéž udělal u Toweru, vrhla se ke mně ostraha a mile mne upozornila na zákaz natáčení, neboť se jedná o bezpečnostní riziko. Mohl bych si třeba natáčet umístění kamer, střídání stráží apod. Uff. Trochu přehnané, ale jak jsem psal již dříve, vzhledem k jejiich zkušenostem s terorismem asi pochopitelné.
Tady kolem mne projíždí kolona Rols Royců a cestující mi ze zadních sedaček mávají!
No zážitek krásný... kdybych se u toho v těch teplákách necítil jako imbecil :-)
Po návratu domů jsem si vyguglil espézetku LMO. A hle... potkal jsem starostu Londýna. No královna to není, ani synáčci, dokonce ani Charles, hele, ale dobrý :-)
Šel jsem dál. Minul jsem sídlo Scientologické církve, pár klasických červených telefonních budek (už jich tam moc nemají) a ocitl se zpátky na nábřeží Temže.
Mekkie Messer tam nebyl, zato jsem došel k egyptským sfingám a monumetu. O tom už jsem dřív slyšel. Anglie ho dovezla přímo z Egypta a je to originál. Každopádně krásné kousky.
Na protějším břehu se objevilo London Eye... "ruské" kolo. Další známá dominanta Londýna.
Pak jsem došel k nádherně vyvedenému pomníku Bitvy o Británii, RAF a jejích válečných pilotů. Opravdu krásná a důstojná připomínka.
A došel jsem až k Westminsterskému paláci. To je krásná stavba...
No, ale bylo toho na jeden den dost... tak šupky hupky zpátky na metro a domů. A jo, je to krásné město. Rozhodně je fotogenické.
Fotky z tohodle výletu najdete tradičně na Rajčeti: https://africzan.rajce.idnes.cz/A_jedeme_dal.../
