Řiditel autobusu vs Řidič autobusu
Jak často říkám, stejně jako u některých dalších povolání, např. u zdravotních sestřiček, řidič autobusu není práce, ale diagnóza. U některých je to vysloveně psychiatrická diagnóza.
Je mi jasné, že někteří z vás z tohoto článku nebudou skákat nadšením, převážně ti, kteří se v něm poznají... ale na 100% vím, že ti, kteří to cítí jako já mi dají za pravdu. A věřte mi, že nás není málo. A ačkoli i u DP Praha jsem poznal několik kolegů, kteří přesně zapadají do schématu řiditelů z tohoto článku, poznal jsem tu i několik těch druhých, těch řidičů. A za to jsem neskutečně rád.
A aspoň jeden z těch, co se v tom poznají o tom možná začne přemýšlet a něco s tím udělá. Naivní, že? Já vím.
Řiditel autobusu
Dříve bych napsal "český řiditel autobusu". Ale po zkušenostech z Flixu mohu toto označení rozšířit i na polské, srbské, slovenské, ukrajinské a další kolegy.
A jak poznáte řidiče autobusu od řiditele autobusu?
Pozn.: pojem řiditel autobusu si pro účely z tohoto článku vypůjčuji od skupiny The Tap Tap, která tak označila "svého" řidiče, který považoval svůj autobus za střed vesmíru. Já mám pro tyto řiditele autobusu často jiná a ne vždy úplně slušná označení. Ale tady chci být slušný... snad se mi to povede.
1) Řiditel autobusu nesnáší lidi
Ano, narozdíl od řidiče autobusu, který sice nemusí své cestující k smrti milovat a být v depresi, když mu na některé zastávce žádný nepřistoupí, řiditel autobusu lidi nenávidí. Zvláštní skupinou jsou v tomto případě lidé obtížní. Mezi ně lze zařadit širokou škálu občanů, především však důchodce ve všech jejich podobách.
Představa, že by řidič po nastoupení jakéhokoli méně pohyblivého důchodce posečkal pár vteřin na to, až si tento sedne na sedačku, je samozřejmě lichá, takže jakmile se dovřou dveře, řidič sešlapuje pedál až k zemi, protože ho důchodkyně neskutečně zdržela celých 40 vteřin a on už má šílené dvě minuty zdržení a vyráží raketovou rychlostí k další zastávce. V lepším případě to důchodkyně ustojí. Po minutě jízdy stejně razantně dopadá jeho noha na brzdu, aby zastavil u další zastávky.
Pravda... v jednom případě pracují nervy i řidiči - lidumilovi. To, když babička konečně zdolá nástup do autobusu, který je skoro prázdný a místo, aby usedla na první volnou sedačku a mohlo se jet, tak se rychlostí umírajícího lenochoda přesouvá uličkou od sedačky k sedačce, pohledem každou zkontroluje, vyhodnotí ji jako naprosto nevhodnou k tomu, aby pohostila její pozadí a přesouvá se k další. V takovém případě se i sebevíce trpělivý řidič pomalu a rozvážně rozjíždí a doufá, že aspoň jedna ze sedaček padne babičce do oka.
Pak tu máme celou škálu dalších důchodců, s holí i bez ní, s berlemi a chodítky, s pejsky, vnoučaty, důchodce s důchodci...
Těm všem dává řiditel autobusu nepokrytě najevo svoje zhnusení jejich existencí a tím, že si dovolili poctít jeho autobus svou přítomností a on s tím nemůže nic udělat. Tak na ně aspoň vrhá vražedné pohledy a v případě, že mu takový důchodce nastupuje předními dveřmi, což je nejčastější vstup pro důchodce v autobuse, často doprovodí jejich nástup nevybíravými až urážlivými poznámkami.
Ještě větší problém je, pokud se řiditel autobusu musí zvednout ze svého trůnu. Například při nástupu invalidy na vozíku. To už jsou jeho projevy zralé na cenzuru. a pokud se k tomu ještě přidá špatně dovřená plošina a následná nemožnost zavření dveří, reálně hrozí řiditeli autobusu srdeční zástava a šlak myokardu.
Co řiditele přivádí k naprostému amoku jsou děti (tedy v jeho podání parchanti, sběř, fakani apod.). Nejen, že nepřiměřeně hlučí svými pisklavými hlásky a tudíž se řiditel absolutně nemůže soustředit na výkon svého povolání, ale navíc ještě telefonují, tahají do autobusu koloběžky, jedí a tudíž drobí, pošťuchují se a zvláště ve smečce jsou něco jako shluk otravných pisklavých komárů. Tam už může přijít v případě opravdu nerudného řiditele i vyloučení z přepravy - tedy vyhození toho nevycválaného fakana na chodník hned na další zastávce.
No, alespoň se kousek svezl... koneckonců má mladé nohy, to dojde. Horší to bývá s dalšími skupinami cestujích, se kterými se autobus ani nerozjede.
To jsou především maminky s kočárky, pejskaři, jedlíci aj.
O maminkách s kočárky toho proběhlo před nedávnem v médiích dost. Přesto stále mnoho řiditelů odmítá naložit více kočárků než je uvedeno v přepravních řádech a to nejen v Praze a to i v případě, že je v autobuse dost místa, přeprava by byla bezpečná, maminka už se nedostala do třech autobusů a potřebuje s miminkem k lékaři... protože řiditel. A protože přepravní podmínky jsou pro něj svaté. Bohužel jen v tom, co se týká ostatních. Co se týká jeho, je to bezcenný cár papíru.
No jasně, že byl pan řiditel v právu. Ale že to byl idiot, si řekněme taky.
Samostatnou kapitolou jsou potom lidé, konzumující v autobuse potraviny nebo nápoje. Zde se není třeba bavit pouze o městských autobusech. Já chápu, že osmihodinová cesta Flixem vyžaduje i konzumaci. A taky chápu, že by cestující měli být soudní a zapojit občas hlavu. Pak by jim třeba došlo, že chleba s máslem nebo bageta jsou celkem v pohodě. Naproti tomu chipsy, oříšky, slunečnicová semínka, sušenky apod. se jen těžko dají zkonzumovat tak, aby po vás nezůstal větší či menší svinčík. A o krmení dětí ani nemluvě.
Stejně tak by jim mohlo dojít, že mají-li zbytkový materiál typu slupka od banánu, ohryzek z jablka, žvýkačka, slupky od mandarinky apod. je možno to vložit do síťky na sedačce... ovšem ještě předtím je žádoucí vložit to do igelitového sáčku. Ne to tam prdnout jen tak. Nicméně vyžadovat po cestujících logické a inteligentní myšlení, na to už jsem rezignoval i já a spíše se snažím jim jít naproti a předcházet podobným událostem. Ovšem, když už nastanou, navléknu gumové rukavice a uklízím.
Všem těmto řiditelům, kteří se dokáží neskutečně rozohnit při vyprávění o tom neskutečném bordelu, co jim cestující zanechávají v autobuse, bych přál Londýn. Rád vždycky uvádím příklad, jak každý cestující, jedoucí ráno do kanceláře v Londýně, nastupuje do dopravního prostředku vyzbrojen kelímkem s kávou v ruce jedné, papírovým sáčkem s toastem v ruce druhé a novinami pod paží... a vystupuje zcela volný. Neboť zmuchlané noviny, prázdný kelímek i sáček zůstávají v autobuse spolu se vším zelím a jinou oblohou, která přistála při konzumaci na zemi. To je něco, co by našeho řiditele spolehlivě zabilo.
Hele, nedělejme si o cestujícíh iluze. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že nebýt cestujících, nejezdí autobusy, tramvaje ani metra a ty, Pane Řiditeli, bys (slovy mého bývalého chlebodárce) šel žrát seno.
A víte, jaký je ideální cestující pro řiditele autobusu, se kterým vždycky pojede ohleduplně, počká na něj, když bude dobíhat, odpustí mu možná i tu zmrzlinu v ruce, vždycky se na něj bude usmívat a možná mu po vystoupení i zamává? No jasně, sexy opálená kočka, 90-60-90, co nejméně oblečená a s co nejsexy pohledem...
2) Řiditel autobusu nemá čas
Nouzový režim znamená okamžitou aktivaci systému brzda-plyn, kdy každá akcelerace a každé brzdění přelévá osazenstvo autobusu z jedné strany na druhou, každá projetá zatáčka hrozí jízdou po dvou kolech (to se tak říká, jinak v našem případě až po pěti až šesti) a pohodlí cestujích se značně přibližuje bodu nula... a často jde i pod škálu měřitelnosti.
Dojetí na zastávku tak znamená příjezd nejvyšší možnou rychlostí a následné brzdění do zastavení na nejkratší možné vzdálenosti. Postavit se v tom okamžiku není možné, takže o to déle pak trvá odbavení cestujících v zastávce, protože po otevření dveří se ti nejrychlejší začnou hrnout dovnitř, zatímco důchodci, kterým se až nyní podařilo zvednout se ze sedačky, teprve vychází.
Jakmile se dveře dovřou, autobus přechází ze stání do módu "forsage" a na nejkratší možné vzdálenosti dosahuje co možná nejvyšší rychlosti, podobně jako stíhačka při vzletu z letadlové lodi.
Jde přece o to dohnat zpoždění za každou cenu. A cestující? Co je to cestující? To je ten náklad, co jsem někde naložil a teď ho vezu? Ti se tam nějak poskládají...
To je totiž ten nebetyčný rozdíl mezi Řidičem a Řiditelem. Řídit autobus totiž může skutečně skoro každý plnoletý a svéprávný občan. Ale ne každý by měl. A ne každý k tomu má patřičný cit a vlohy.
Řidič autobusu se krásně pozná v zatáčkách. Ať už ve městě nebo na dálnici. Jakmile se na dálnici příblíží sjezd a řidič na něj zahne, hnedle víte, kdo sedí za volantem. Ve chvíli, kdy všechno dosud jednotvárně ubíhající cestou po dálnici ukolébané osazenstvo spadne do uličky a s ním z jejich stolků všechny hrnečky s kafem, noťasy, telefony, a jiné propriety... jste si jisti, že tam sedí hovado.
Naproti tomu, když ani nepoznáte, že jste sjeli z dálnice a v Praze se přijdete zeptat řidiče, kdy už budete v Berlíně, abyste se dozvěděli, že tam byl autobus přede dvěma hodinami, můžete si být jisti, že jste jeli s Řidičem autobusu.
A stejné je to i na městě. Manželka mne pravidelně zásobuje historkami ze svých cest do práce a z práce s různými řidiči (častěji řiditeli) autobusu a o jejich způsobu jízdy, brzdění a vymetání zatáček...
Ono s velkým autem jezdit se naučíte. Ale je vždycky rozdíl v tom, co vezete. Protože, když pro to nemáte ten cit a zvrhnete do pangejtu Tatru s pískem, je to vždycky kurňa rozdíl, než když zvrhnete autobus se sto lidma na palubě. A těch sto lidí jsou něčí děti, rodiče, prarodiče, přátelé a známí.
Takže moje oblíbené Motto: Když nemáš rád lidi, tak jdi jezdit s pískem!
3) Řiditeli autobusu leží na srdci tvé zdraví
Zkuste si někdy jen tak cvičně doběhnout autobus, který se chystá nebo dokonce už rovnou zavírá dveře a načasujte si to tak, abyste k těm dveřím doběhli přesně ve chvíli, kdy se dovřou.
Lepší způsob, jak poznat Řidiče od Řiditele asi neznám. Řiditel, razící heslo: "Jak jednou zavřu, už neotevírám" vás tím rovnou vyzve ke zdravotní procházce. Protože následné otevření dveří by ohrozilo jeho pauzu na konečné zastávce o celých cca 30 sekund!!!
Hele, jasně... pokud stojím u výlezu z metra, kde se mi po každém dovření dveří objeví další a další člověk, tak mne to cca po druhém otevření taky přestane bavit a jedu. Ale abych ty dveře otevřel ještě jednou tomu, koho vidím z dálky, že dobíhá jak o život nebo se mu nedaří a nedaří přejít, protože ho nikdo nechce pustit na přechodu a doběhne mi na poslední chvíli apod. tak takový hňup nejsem. Mně totiž zpoždění minuta, dvě, tři .. fakt nezabije.
Samostatnou kapitolou je pak odjezd ze zastávky předčasně. To je u všech společností napříč naprosto zakázáno a u městských i docela přísně hlídáno. Přesto se to občas stane. Zvláště u zastávek na znamení. Ale to je kapitola sama o sobě. Nicméně řiditel si s tím často hlavu neláme a čas nečas... jede. Co kdyby si třeba dokázal tu pauzu o minutu prodloužit. Lidičky to ani nevíte, co se dá za takovou minutu stihnout! Ale běda, kdyby takhle o minutu frnknul před nosem někdo jemu. Ó jé...
4) Zastávky na znamení
Jenže to má jeden háček... nesmí váš autobus řídit Pan Řiditel. Pak se můžete dočkat toho, že budete na zastávce máchat rukama jak větrný mlýn a bude vám to víte co platné.
Tady bych pro vás měl pár dobrých rad:
Pokud chcete vystoupit na zastávce na znamení:
- dejte znamení k řidiči včas, nejlépe už po výjezdu z předchozí zastávky. Když zmáčknete to tlačítko ve chvíli, kdy už předek autobusu míjí vaši zastávku, opravdu se to nepovažuje za dané znamení včas tak, aby autobus bezpečně dokázal v zastávce zastavit. A mimo zastávku vás u autobusu kromě nouzových situací žádný řidič nenechá vystoupit ani nastoupit. Takže zkrátka jedete dál.
Pokud chcete na zastávce na znamení nastoupit:
- stůjte tak, aby vás řidič viděl, ideálně blízko zastávkového sloupku a pokud vám to váš zdravotní stav umožňuje, tedy pokud nemáte zrovna zlámané obě packy, zamávejte mu... něco, co se pohybuje, je vidět ještě lépe. Jestřáb by mohl vyprávět.
- rozhodně to, že se vynoříte zpoza zastávky ve chvíli, kdy autobus projíždí, nepovede k tomu, že by vám zastavil. Maximálně vám zamává on.
- za snížené viditelnosti se nebojte vzít do ruky mobilní telefon, rozsvítit baterku a zamávat s ní... na koncertech vám to jde skvěle, zkuste to i tady. Uvidíte, že to zafunguje lépe, než tam stát v tmavém oblečení, jak tvrdé ypsilon a ani se nehnout.
5) Řiditel je hovado
A jsme u zlatého hřebu dnešního článku. Popisovaný řiditel autobusu je totiž díky své povaze, kdy bytostně nesnáší všechny lidské bytosti kromě sebe, v lepším případě pouze množinu lidí, kteří se mu cpou do autobusu (do JEHO autobusu!), prostě hovado.
To je takové nejvyšší stádium toho, kam to dospěje, pokud si řiditel včas neuvědomí, že už není řidič (v horším případě nikdy nebyl) a že se z něj stal ředitel a v takovém případě neopustil veřejnou přepravu osob a nešel vozit ten písek.
Pak je hnusný na cestující, zvláště na zranitelné skupiny osob, jako jsou důchodci, maminky, děti apod., Často je to i rasista, který nesnáší každý jiný odstín pleti než bílý a dává to přiměřeně i nepřiměřeně najevo a to i verbálně.
Řiditel dělá věci, které se příčí zdravému rozumu, ačkoli absolvoval psychologické vyšetření a neměl by přitom být idiot...
Několik příkladů z praxe od různých společností mezinárodní i městské dopravy a udělejte si obrázek sami (citace mohou být zkrácené):
"Opět se mezi námi objevil zloděj, který sprostě a bez jakýchkoliv skrupulí poškodil dobré jméno firmy a naprosto shodil vše co společně budujeme. Řidič XY měl interní kontrolu, kterou s naprostou samozřejmostí okradl o celou cenu jízdenky. Byl okamžitě propuštěn z pracovního poměru.."
"Přišla nám stížnost z hotelu, že naši řidiči kradou jídlo od Červeného kříže, které je určené bezdomovcům a potřebným. Toto jídlo je odpoledne umístěné v černých bednách na recepci hotelu. Balíčky nejsou volně k dispozici a není možné si je brát..."
"Jestli je tady mezi námi rádoby kolega, co nutně musel mít doma mikrovlnou troubu z místnosti řidičů v ..., tak doufám že ti chytne plamenem." "Mě včera pobavilo, že někdo ukradl i malou záklopku na záchodové dveře na Jižním městě v hodnotě cca 20 Kč" "Tohle sem nikdy nepochopil....já minule na xy přišel na záchod a tam pro jistotu někdo čornul i žárovky."
"Přípomínám, že je zcela zakázané kouřit na všech hotelových pokojích, kde se ubytováváme. Z hotelu nám přišla pokuta, za úklid pokoje, ve kterém někdo kouřil..."
"Množí se stížnosti od personálu hotelu, že naši řidiči si během snídaní odnáší velké množství jídla s sebou. Někteří si na to nosí dokonce tašky..."
"Přišla nám řada stížností z hotelu, že naši řidiči se chovají velmi hrubě k personálu hotelu a jsou velmi hluční při snídaních mezi ostatními hosty hotelu. Rovněž není možné, abyste se hádali o klíče od pokoje..."
"Množí se stížnosti na chování některých z Vás, zejména ve společných prostorech naší ubytovny. Velmi důrazně připomínám platný ubytovací řád, kde zcela zakázáno požívat alkoholické nápoje, kouřit ve vnitřních prostorech a to i elektronické cigarety a zejména se chovat hlučně a být na obtíž kolegům kteří chtějí odpočívat..."
"Ač je to mezi profesionálními řidiči zcela nepochopitelné, našel se mezi námi jedinec, který zcela úmyslně ohrozil sebe, ostatní kolegy, cestující i celou naši firmu. Při přebírání autobusu se řidič XY choval nestandardně, tudíž bylo přistoupeno k testu na alkohol a dechovou zkouškou bylo zjištěno 1,47 promile alkoholu v dechu. S touto hodnotou chtěl naprosto vážně nastoupit na linku a řídit autobus s cestujícími... "
"Je absolutně zakázáno nepouštět cestující do spodního patra patrového autobusu! Cestující mohou využívat všech sedadel v autobuse..."
Ano, alkohol před jízdou, nevydávání účtenek za jízdenky, tedy krádež hotovosti od cestujících za jízdenky či zavazadla, chování se velmi nepřiměřeně na hotelech a ubytovnách bez ohledu na to, že tam spí tví kolegové a ti se musejí vyspat na další směnu, krádeže pohonných hmot, krádeže drobného vybavení, zatajování nálezů v autobusech, vykládání si přepravních podmínek po svém, hrubost k cestujícím, neohleduplná jízda, a mnoho dalšího...
... pokud se v tom aspoň trochu poznáváš i ty... zauvažuj o tom jít jezdit někam, kde se nebudeš potkávat s lidma. Tobě to ušetří nervy a lidem možní i život.
A díky za kolegy, kteří to mají naopak a není jich málo. Třeba většina CZBusu :-D
Váš BusDriverCZ
Čtěte dále: PRVNÍ VÝPLATA A JEDE SE DÁL...
---
