Learn Route, aneb tam a zpátky do zblbnutí ...

Předně.... zkoušky jsem udělal!

Měl jsem z toho fakt děsnou radost. Nebylo to sice extrémně náročné, ale nějaké znalosti to chtělo. Nejprve byl papír s jedinou otázkou - bylo uvedeno šest situací, ve kterých je nutné změnit rychlost (přechod, křižovatka se světly, cyklista v cestě, retardér atd.). Měli jsme vybrat tři a rozepsat se, jak v té situaci změníme rychlost a proč... Brnkačka.

Pak byl test s 25 otázkami (10 na výběr z možností a 15 na písemnou odpověď.

Nicméně tam bylo to, co nás šest dní intenzivně hustili, takže se to dalo napsat. A než to vyhodnotili, museli jsme jít postupně a po jednom na nedalekou zastávku a sednout do libovolného busu jako Mystery Passenger a ohodnotit styl jízdy řidiče, upravenost řidiče, jeho jednání se zákazníky, styl dojezdu do zastávky, jednání s postiženými zákazníky apod. To udělat v Kutné Hoře, tak je 60% řidičů bez práce :-D

Pak z toho napíšete zprávu a pokud byl test ok... prošli jste.

Takže v pondělí v osm ráno nastupuji do Potters Bar do garáže. Tam se mne ujme mentor (poradce) a první den budu jezdit nějakou blbuvzdornou a prý pokud možno bezodbočkovou trasu bez lidí a učit se co a jak. Druhý a třetí den budu jezdit stále pod dohledem mentora stejnou trasu s lidma. A pak tři týdny stále stejnou trasu samostatně. Easy, ne?

Od pondělka se dočkáte informací z praxe... jak to skutečně chodí...

Protože... šok, jak cyp :-) Celou dobu do nás tlačili, jak se nikde neplatí v hotovosti, všude jen Oyster karta nebo kontaktní karta. V sobotu jsem měl domluvenou prohlídku jednoho pokoje v Potters Bar (inzerát jsem našel na šoférce v garážích, když jsem byl naposledy v PB a obíhal realitky).

Říkám si ok... ve vlaku neplatí Oysterka a zpáteční jízdenka je 9,60 liber. Masakr (9 x 29 = 261 Kč). Tož, prubnu bus. Dojel jsem metrem na High Barnet, najdu zastávku a vřítím se do busu s Oysterkou v ruce. A že prý neakceptujeme... hmm, ok, no problem a tahám kontaktní kartu. No no, only cash... No klika, že sem měl u sebe pár drobných. vytlačil jsem asi 2,50, jestli si to dobře pamatuju a jel jsem. V totálním šoku. Co jsem totiž nejvíc vítal na ježdění v Anglii bylo to, že už nebudu dělat šoféra kříženého s pokladní a průvodčí. A tady sakra zase budu muset s těma lidma mluvit... vždyť oni mi budou říkat kam jedou, co chtějí apod. a já budu se svojí anglinou v pytli.

Poznámka 5.6.2020 - aby jste se zase tak rychle nevyplašili jako já... pravdou bylo pochopitelně to první, co nás učili. V Londýně se nikde neplatí v hotovosti v autobudsech, pouze kreditkou či Oyster Card. Ale to, na co jsem narazil já, byla příměstská linka, která nespadala do systému Transport for London. Něco jako u nás linka z vesnice do vesnice. Těžko srovnatelná s pražskou MHD. A vo tom to je :-)

Ok... došel jsem se podívat na byt. Majitel (landlord), hrozně příjemný starší pán, taky šofér u Metroline, původem tipuju někde Indie a širší okolí... Ukázal mi byt a vzhledem k mé nízké bonitě jsme se i domluvili na finančně přijatelném řešení. Původně chtěl 1 měsíční nájem dopředu + deposit ve výši měsíčního nájmu, což dělalo bratru 1220 L. Já měl 500 L a to mi ještě dvě stovky půjčil kolega (díky Dane :-) ).

Takže budu platit zhruba 150 týdně... stejně jako jsem platil v Colliers Wood, do garáže to mám cca 20 min pěšky a autobusem, co by kamenem dohodil. K dispozici veliký pokoj (asi dvakrát oproti bývalému), vybavený psacím stolem, skříněmi a postelí, k dispozici koupelna se sprcháčem a kuchyně. U domu je zahrada, kam se dá jít posedět. Za barákem kousek plavecký bazén, gym, obchody, kavárna, zubař :-), kostel a domov důchodců. Nebýt to v Potters Bar, dopsal bych "klidná lokalita". Nicméně PB je celé klidná lokalita... je to malé městečko na severu Londýna.

Takže... cca ve 12 jsme si plácli, já šel na metro a jel do Wilesden za Danem pro půjčku. Poseděli jsme u kafe a mazal jsem do Colliers Wood. Cestou jsem koupil kufr s kolečkama, abych měl do čeho dát věci (25 liber) a dojel domů. Tam jsem se sbalil, rozloučil a vypadl... a s kufrem, sportovní taškou a příruční taškou jsem se táhl přes celý Londýn do Potters Baru.

Jo.. a teď ta důležitá věc a vracíme se k placení v busu. Během prohlídky bytu jsem si mezi řečí postěžoval landlordovi a on povídá... "jsi řidič autobusu, máš sebou vestu?" (Myšleno výstražnou vestu, kterou musíme nosit v garážích). Nosím ji s sebou vždy, tak povídám, mám. "Tak si ji obleč a jedeš zadarmo!"

A je to tak... V autobusech Metroline jezdí řidiči Metroline zdarma, i když ještě nemají dovyřízené NINo a tím pádem ještě nemají zaměstnaneckou lítačku. Prostě se jezdí na vestu :-) To, že ji máte oblečenou tu nikdo neřeší, u nás byste asi vypadali divně, tady ji nosí kde kdo. Jak jsem psal dříve, je to národ posedlý heslem Safety & Healthy.

Jako bonus jsem se dozvěděl, že ta linka 84 z High Barnet do PB je výjimka, je to komerční linka (což nevím, co znamená :-) ) a proto se tam platí jen hotově. Všude na linkách, kde budu jezdit já se platí normálně, jak nás to učili... Oysterkou a Contactless. Spad mi kámen ze srdce, až to zadunělo. 

Večer, vorvanej jak borůvka jsem dal sprchu a poseděl chvíli s landlordem. Dostal jsem pár rad do života ohledně Anglie, bydlení, a tak. Žije tu 20 let, tak trochu zkušeností má... Co mne fascinuje, zase ta ... jak tomu říct ... pohostinnost? Cokoli je jeho v lednici i mimo je mi k dispozici... řeknu, že si druhý den musím dojít pro chleba... sáhne do lednice, vyndá celý chleba a dá mi ho. Já teda doufám, že to je pohostinnost... že nevypadám tak blbě, že nemám ani na chleba :-D

Dneska ráno jsem vstal, vyspaný, stále trochu rozlámaný ze stěhování, dal spršku, snídani... a začal uklízet. Landlord nebyl doma, nicméně jeho pojetí úklidu se tak nějak neshoduje s mým. Ne, že by tu byl bordel, to ne, ale uklizeno vypadá přece jen jinak. Takže od devíti od rána do tří... uklidit můj pokoj (umýt okna, rámy, parapety, vyprat záclony, vyčistit zrcadlové dveře skříní (a hups... já se tam najednou i vidím), odtáhnout skříně, vysát pavouky, zvednout postel, vytřít, otřít stůl... solidní brigádička. Pokoj hotov a hurá na koupelnu. A když byla koupelna, tak ještě kuchyň. Ta byla výživná. Sice uklizeno, ale všechno takové ulepené, zašlé... tak teď se to tam leskne jak... víte jak. Vrátil se domů, prohlásil, že jsem asi koupil nový dřez (asi ho znal v jiné barvě) a prohlásil, že je to fajn, že tu nepotřebujeme ani žádnou babu :-) Zmetek :-)

Půjčil mi vlastní polštář, deku a povlečení... že ta deka je jeho, ale mně jí půjčí, jsem Good Man. V kuchyni si můžu vzít, co chci, nesladí, tak mi přihrál svoje zásoby cukru, brambory prý už nepoužije, tak si je mám vzít, atd... protože jsem Good Man. Vzpomínám si, jak to vždycky říkal můj instruktor Eddie... když sem něco udělal dobře, poté, co na mne přestal řvát, že to bylo slyšet přes půl Londýna, já kejval jak cvičená opička, že to chápu... a on se ke mně naklonil, poklepal mi na rameno a prohlásil takovým tím laskavým tónem... Good Man. Tak od tohodle to zní stejně. Víte jak? Jako když Váš pes konečně neudělá loužičku doma, ale venku na trávě a vy se k němu nakloníte, pohladíte ho a řeknete: "Hooodnej"...

Trochu odbočím... Londýn nebyl vždycky můj sen, spíše mi ho přihrála náhoda. Můj sen byl Namibie, Jižní Afrika. Z mnoha důvodů. Přátelé... po měsíci v Londýně říkám: NIKDY !!!

Tady je měsíc pařák jako blbec, denně okolo 27 -30°C... pršelo asi dva dny a to ještě chvilku. Všechna tráva je tu hnědá, až na tu na Wimbledonských kurtech, kde určitě vyplácali litry zelené barvy... Funím jak nosorožec a fakt už se modlím, aby bylo pár dní hnusně.

Dneska po úklidu, že si skočím do krámu. Malé Tesco mám od baráku snad 500m. Nicméně landlord se nabídl, že mne tam sveze cestou do garáží - šel na odpolední. Dojeli jsme tam, ukázal mi, kde je malé Tesco, kde je všechno ostatní, ale že mám jít do velkého, že je tam větší výběr... a já táhnul tašku s nákupem, težkou jako kráva, přes celý Potters Bar domů... 

To je tak, když chce někdo dělat dobré skutky. doufám, že mu pak hučelo v uších, jak jsem ho proklínal :-D Doma jsem ukuchtil studený těstovinový salát, jediné, co se dá v tomhle vedru konzumovat... a když si mám brát co chci, tak jsem mu čórnul dvě rajčata a kousek salátovky... ještě jsem chtěl kousek papriky, ale ta se tvářila tak podezřele, že jsem od toho upustil. 

Takže najedený (rozuměj přežraný k prasknutí), v krásném uklizeném pokoji, potažmo bytě, sedím a sepisuju další zážitky. A těším se na to, co bude zítra... první den v práci... první den v praxi... A dám Vám o tom vědět. 

Díky, že čtete moje výplody a doufám, že stejně jako já, čekáte, jak to dopadne...

Tak hezký zbytek neděle. 

Fotografie z nového bytu: https://africzan.rajce.idnes.cz/Prvni_byt_v_Potters_Bar/

Čtěte dále...

Learn Route, aneb tam a zpátky do zblbnutí ...