... a vy se učte těmi mými, proto to tu smolím :-)
A protože už jezdím celé tři dny samostatně a všechno jde jako po másle, je na čase něco zvojtit. Staniž se!
Dneska jsem si po minulé zkušenosti dal značnou rezervu na příchod do práce. Dokonce jsem se vzbudil před budíkem, takže jsem ho zamáčkl, udělal si kafe a snídani a mazal do práce. Linku jsem měl jednoduchou - 120 z Knížecí do Radotína. Takže jsem se jí v předchozích dnech navrčel; vzhledem k tomu, že to tam docela dobře znám, nebyl to takový problém, jen jsem si trochu ujasnil průjezd Barandovským sídlištěm. Těžká pohodička, zíííív.
Z garáže jsem vyjel na Knížecí asi o 25 minut dřív, kdyby něco, v klidu si to tam vystál, načal první kafe a najel na nástupní zastávku. Stáli tam jen čtyři lidi, tři dělňasové v montérkách a paní. Naložil jsem je a vyjel. Trasu zmáknutou do detailu podle Youtube, jak jsem tu minule radil. Nutno dodat, že některé mé rady se časem mohou modifikovat v závislosti na odsloužené praxi :-D
Asi po třetí zastávce se za mnou dopředu vydal jeden z dělníků, a nesměle podotkl, že asi jedu blbě. Pff, mně bude něco povídat. Zastavil jsem na další zastávce a on, že jako 231 linka jezdí jinudy. Namítl jsem, že to je možné, ale já jsem 120. Nějak si to nechtěl nechat vymluvit, tak jsem sáhl pro desky s vozákem, na kterých je obrovskými písmeny černé na bílém 120-5. Přece nejsem blbej a vím co jedu. Podotkl, že ale vepředu mi taky svítí 231 linka. To už mne trochu zvyklal a začal jsem věřit na technickou závadu. Šel jsem se tedy podívat před autobus... hele a fakt... 231 Dívčí Hrady. Tvl, co to je za maglajs... Já vím, že vám už to asi všem došlo, ale bylo 4,45 ráno a od kurzu už uplynula děěěsně dlouhá doba.
No, secvaklo mi to po pár minutách. Jasně, jedu 120, ale začínám jako 231. To se tak občas stává... Odjedu 2 kola jako 231, pak mi to přeskočí na 120 a pak třeba zase. Já na to úplně zapomněl, že nám to v kurzu říkali. No jo, ale co teď? To, že jsem byl jinde než jsem měl, to mne tak netrápilo, to se dalo objet, dojet, napojit se apod. Větší problém byl, že já neměl ani ánung o tom, kudy ta 231 vede. Dívčí hrady... matně si vybavuju ze školy něco o Dívčí válce, Šárka, Kazi, Teta, Libuše, Vyšehrad a Psohlavci :-) Tudy cesta nepovede.
Dělníci, když viděli, že jsem zmatený, jak lesní včela, pochopili, že tady jim pšenka nepokvete a vydali se pěšky na cestu zpátky do předchozí stanice. Zato paní projevila nesmělé přání, že by potřebovala někam na metro, neboť jede do Brna a musí chytit vlak. Namítl jsem, že je to třeba znamení osudu, že tam jezdit nemá, ale trvala na svém. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Nabídl jsem jí, že tady v ulici se beztak neotočím a co mi paměť sahá, tak až na Zlíchov taky ne. A když už budu tam, můžu to seknout zpátky na Smíchovské nádraží, kde ji vysadím na metro a budu pokračovat Na Knížecí na svoji výchozí zastávku. A tam pořeším s dispečerama co dál.
Zavolal jsem na dispečink. Ještě stále telefonem, nějak se mi do té vysílačky pořád ještě nechtělo. Vysvětlil jsem jim situaci a vzali to docela sportovně. Rozhodně profesionálně. Přivolali mi mobilní jednotku :-) Té jsem taky vysvětlil o co jde a po dohodě s dispečinkem jsme nakonec vytvořili konvoj a trasu se mnou projeli. Naštěstí 231 není přes půl Prahy, ale jen přes kopec z Knížecí na Radlice a zase dolů na Knížecí. Vcelku jednoduché - když to znáte. Takže zápis do vozáku od pozorků, jedno neodjeté kolo a napomenutí třídního učitele. Teda garáže. No a já už vím, že se mám lépe koukat do služeb, protože lidičky, představte si, že vedle čísla linky, podle které jsem se řídil je opravdu ještě to druhé... malinké a netučné... ale je. Takže, když máte napsáno 120/5 a vedle toho 231/5, hádejte, co to je...
No... a jen pro doplnění... vysílačku mne nakonec používat donutili. A co se týká trasy... ve slivenci je objížďka, jen tak mezi námi, docela výživná, mezi vilkama... a tu samozřejmě 7 let starý Youtube video nezná... naštěstí někoho geniálního napadlo na silnici namalovat šipky a k nim číslo 120. Dokonalý nápad. Zavedl bych to v celé Praze :-) Představte si, jak by to bylo super :-D
---
Další taková dobrá zkušenost... i když tentokrát ne moje. Ale skvěle poslouží jako příklad pro vás, kdo byste se rozmýšleli, zda položit na oltář vlasti, v tomto případě na oltář Dopravního podniku, dokončení zadaného úkolu, za cenu sebezničení.
Jeden z kolegů měl technický problém s autobusem. Autobus mu neřadil, resp. při každém rozjetí mu do několika sekund vykopl rychlost a svévolně si zařadil na neutral. A aby toho nebylo málo, většinou mu to v druhém kroku shodilo Mypol, tedy informační systém, který zobrazuje zastávky, světelenou tabuli, umožňuje komunikaci s dispečinkem a tak. No a když máte zařazený neutral nejen, že vám to nepojede dopředu, ale stojíte-li ve správně nakloněném kopci, pojede vám to dokonce i dozadu. Což v případě, že za vámi nikdo nestojí, není zase až takový problém.
Jedná se o situaci nepříjemnou, zvláště, máte-li v autobuse cestující, takže si v tom okamžiku připadáte jako jelito, co nedokáže řídit autobus a nedejbůh ještě aktivního šotouše, který vám radí, co máte dělat :-)
V takovém případě máte dvě možnosti:
a) zastavit na nejbližším vhodném místě, požádat dispečery o přistavení náhradního autobusu, počkat na nejbližší projíždějící spoj, zastavit ho a přehnat tam cestující a šotouše buď zaškrtit a šikovně schovat nebo se ho pokusit přehrát ke kolegovi (pověšení za uši na nejbližší lampě se v tom případě jeví taky jako dobré řešení). Pak si dát nohy na volant a čekat než přijede náhraní bus. Placené to máte stejně ať jedete nebo ne...
b) být srdcař a pro dovezení cestujících na místo určení, nevynechání spoje a zachování dobrého jména DP udělat absolutně vše a dostrkat autobus na konečnou třeba vlastníma rukama.
Kolega je srdcař.
Doskákal stylem zařadit, poskočit, zařadit, poskočit, zařadit, poskočit na konečnou na Florenc. Tam vypustil lidi a zavolal na dispečink, kde je informoval o dané závadě... Došlo však na logickou otázku, kterou dispečeři položí vždy, ovšem, je-li položena srdcaři, má pouze jedinou odpověď: "Ano, chápu, že v odpolední špičcce by sem náhradní autobus z Kačerova jel móóóc dlouho a pokusím se s tím dojet na Chodov."
Dojel do první křižovatky, na tramvajové koleje a dokonale ji zablokoval. Tramvaje zvonily, auta si mohla strhnout klaksony a srdcař nadával jak ďas. Nakonec všechno dobře dopadlo. Srdcaři se podařilo odskákat zpátky na konečnou, počkal na náhradní bus a bylo pořešeno.
Jako jo... když můžu, pomůžu, vyhovím... ale je potřeba vědět, kdy do toho hodit vidle a říct NE. Pro vaší bezpečnost i bezpečnost ostatních. Safety First!
(... a šotouše nehledejte)
---
Od zítřka naskakuju do pravidelného diagramu. Tak se máte zase na co těšit :-)
Váš BusDriverCZ
---
A pokud chcete zprávy z první ruky, budu rád za sledování:
