DP Praha - základní kurz, den třetí
A je to pořád lepší a lepší. Teď už si myslím, že budeme všichni z našeho déčkařského kurzu na tenhle týden vzpomínat jen v dobrém. Učení se na nás sice valí a zkouškový pátek se neúprosně blíží, ale alespoň za mne nutno říct, že mám z téhle "autoškoly" pořád lepší pocit. Proč? No například jsem si myslel, že včerejší lektor, který nastavil laťku hodně vysoko svým přístupem k nám a schopností zaujmout, je maximum, co nám můžou nabídnout. Mýlil jsem se.
Dnešní lektor byl rozhodně minimálně srovnatelný. Učil nás celý den a my měli většinu času úsměv na tváři a přilepené oči na promítací plátno a rozhodně nám neuteklo ani slovo z výkladu. Já nechci, aby to tu znělo nějak vychvalovačně vůči nim a tak... ale nutno je uvědomit si, že tyhle články píšu několik hodin po svých zážitcích a koukám na ně svým subjektivním pohledem. A já jsem z dneška zase nadšený.
Skvělá výuka, hodně kvalitní promítané materiály, (ten rozdíl mezi dnešními a těmi hasičskými je asi jako mezi věží z kostek, postavenou dětmi v mateřské školce a Empire State Building - proboha proč?), názorné ukázky, zase hromada věcí z praxe a ze života autobusáka.Probírali jsme nejprve OIS - informační systém v autobuse, tedy všechny ty světelné cedule, co tam potkáváte. Od té vpředu, která vám ukazuje číslo linky a kam autobus jede, přes boční cedule a zadní panel, po takovou tu televizi uvnitř, která vám ukazuje jednotlivé zastávky. K tomu samozřejmě systém hlášení zastávek a jiných událostí, systém přihlašování do autobusů, obsluhu informačního systému, řešení případných závad.
A jako druhý bod jsme dnes měli obsluhu radiostanic v autobuse a jejich praktické použití. A z toho bude v pátek i teoretický a praktický test. I tam byly všechny výukové materiály promítané na plátno hodně podrobné, kvalitní, přehledné a video, které následovalo a vysvětlovalo použití radiostanice bylo super. Pak jsme dostali možnost si komunikaci vysílačkou cvičně vyzkoušet a to bylo taky zábavné :-) Samozřejmě, že tam byly přešlapy a chybky, ale proto se to právě učíme a v mnoha případech jsme se i dobře zasmáli. to víte, nic tolik nepotěší, jako přešlapy druhého :-)I dneska nechyběly situace, kdy jsme se srdečně pobavili. Dvě z nich s dovolením vypíchnu. Ve chvíli, kdy jsme probírali kontrolu označovačů jízdenek, která se provádí vždy před výjezdem autobusu, kontrolním zasunutím papírku shodného rozměru, jaký má jízdenka a s ním se projdou všechny strojky v autobuse a vyzkouší se, zda tisknou přesně to, co mají, se jeden z kolegů zeptal, jestli jsou strojky nějak očíslované. Jinými slovy, jestli by nestačilo kontrolní lístek, který pak celou dobu výkonu autobusu zůstává v autobuse pro případ kontroly, zasunout opakovaně jen do strojku u kabiny řidiče a tak kontrolu "očůrat" :-D
Prostě dokonalý "český" dotaz u kterého jsme se zatraceně nasmáli, zvláště, když lektor s hraným pochopením souhlasil s tím, že procházet autobus, zvláště harmoniku až dozadu... a pak ještě nedejbůh zpátky ke kabině, je prostě děsná dálka... a je-li autobus navíc zaparkován v garážích Kačerov, které jsou do kopce, je to prostě obrovský výkon, zvláště ve 4 ráno :-D Padali jsme smíchy :-)
A poznámka, že přece nemůžeme být blbí, když nastupujeme k Dopravnímu podniku, který pánbůh stvořil k tomu, aby nás měl všechny pohromadě a necourali jsme se mu všude možně po světě, to zabila :-D
---
Tohle byl fakt úžasný den a já budu doufat, že si moje chabá paměť tenhle den nějakou dobu na tom mozkovém harddisku uchová.
---
Ale protože už víte, že jsem přece jen rejpal, jednu drobnou výtku Dopravnímu podniku si přece jen neodpustím. A míří zase na jeho slavné výukové materiály, které jsme obdrželi při nástupu do kurzu. Nejen, že jejich písmo je miniaturní, ale tím, že jsou černobílé, najde se tam i poněkud bizarní situace: