Nebuď jako Otík...
Ranní vstávání je něco, na co je potřeba si u Dopravního podniku rozhodně zvyknout. Ne, že bych s tím měl nějaký velký problém, u budíku vstávám na první dobrou... ale při výpočtu času, na kolik ho nastavit, si dávám rezervy ne zrovna největší. A dneska mne to trochu dohonilo.
Pokud jste prošli kurzem na řidiče autobusu u DP, určitě vám pouštěli video o Otíkovi, které má být odstrašujícím případem toho, jak by nástup na garáže a potažmo na linku rozhodně neměl vypadat. Otík se přiřítí uřícený na výpravnu, drapne desky, kontrolou autobusu se nezdržuje a jede...
Pak to naházet do batohu a upalovat do auta. Výtah je samozřejmě až dole, auto je zaparkováno až na konci ulice. Takže přejezd na Kačák, zaparkovat a hurá na výpravnu. Věděl jsem, že na tom nejsem časově zrovna nejlépe, na druhou stranu jsem si nemyslel, že bych na tom byl špatně. Takže, když jsem na výpravně zahlédl Honzu Šťastného s jeho naprosto úžasným jezevčíkem, kterého hlídá, musel jsem jezevčíčka řádně podrbat a pohladit. Pak si vzít desky, v klidu si sednout a vypsat papíry. Žádný stres... :-D
Od večera jsem měl vsugerováno, že jedu linku 188 Kavčí Hory - Žělivského... a tím pádem samozřejmě s kloubovým autobusem. V deskách najednou koukám, že jedu 106 Kačerov - Nádr. Braník. Hmm... ok, není problém. V hlavě však nedošlo k přecvaknutí, že stošestka se jede s krátkým autobusem. Takže letmý pohled na to, kde mám zaparkovaný bus a hurá k němu. Ale protože vím, že tam, co mi to ukázalo by kloubáky být neměly, vezmu to samozřejmě lepší, zato o milion kroků delší cestou. Nicméně po delším pátrání autobus najdu, přičemž samozřejmě naprosto přesně v souladu se zákony p. Murphyho stojí jako poslední v řadě. Tedy ze směru, ze kterého jsem šel. Kdybych kráčel z výpravny jak jsem měl, měl bych ho skoro u čumáku.
Otevřu bus, vyskládám si z batohu věci, mezitím ho natočím a jdu na kontrolu... u zadního kola mi to nedá a kouknu na hodinky. OMG... už pár minut jsem měl být na cestě z garáže na Kačerov!
Ok, skočím za to a vyjedu... na Kačerově mám ještě 14 minut čas, tak to holt doděláme tam.
Přijel jsem na Kačák... a oddychl si. Času do výjezdu dost. Dodělal jsem pečlivě kontrolu autobusu, funkčnost označovačů na lístky atp., zkrátka to, co se má, dovypsal papíry a v klidu se připravil na výjezd. Jinými slovy, z prde... klika. A víte co? Je to dobře, že se to tak stalo! Chápete proč? Protože z toho plyne zcela jasné poučení!
a) Tak takhle teda NE!
b) Ráno si na toho čokla dělej delší rezervu, je to holt zvíře a ne zmrzlinový automat, kde otočíš klikou a je to venku
c) Lepší pár minut před výjezdem z garáže čekat u vrátnice se zkontrolovaným autobusem a ideálně nasnídaný a rozkoukaný, než spoléhat na zázrak, že to náhodou všechno klapne. Protože, kdyby na tom autobuse byla nedejbůh nějaká závada, zjistit to až na výjezdní zastávce by nebyl nejlepší postup a asi bych to dostal pěkně sežrat. A to fakt v téhle fázi nechci, když jinak všechno klape.
A protože mně většina věcí stačí říct jednou, beru to jako dobrou zkušenost, kterou ale nehodlám opakovat. A proč se tady bonzuju? No protože i vy můžete začínat a mojím chybám se můžete vyvarovat... to je koneckonců jeden z účelů tohodle blogu.
Tož... NEBUĎ JAKO OTÍK :-)
---
Byla neděle, takže zase provoz luxusní, lidí málo, sluníčko svítilo jak o život... užíval jsem si to :-)
Na Kačerově i v Braníku ksem se byl podívat na zázemí řidičů a toalety. Stejně tak včera na Smíchovském nádraží. Na tom Smíchově vcelku dobré, na to, že tam chodí samí chlapi. Kačerov mne trochu překvapil svým retro stylem. Tam, nebýt automatu na kanystry, který dříve neexistoval, myslel bych, že jsem se přenesl tak do osmdesátých let.
A toalety v pohodě, čisté... jen ty nápisy na stěnách. Jakmile vám dojde, že jsou toalety na klíč jen pro naše řidiče a pubertální výrostci tam tak nemají přístup, což znamená, že veškerá tamní literární tvorba pochází od dospělých chlapů, kteří navíc prošli přísnými psychotesty a dělají dost zodpovědnou práci, takže by se dalo předpokládat, že se jedná o vyzrálé jedince... asi no comment.
