Jako kapr po vánocích...
Ahoj, tak jak se daří? Dlouho jsem se neozýval, neboť na mne kdesi na trase skočil zákeřný bacil a celý jeden den jsem se potácel na prahu života a smrti, skolen rýmičkou a teplůtkou... takže naprostá krize.
Takže ne jak psovi. Možná přejetému. Bolel mne celý člověk a sepisoval jsem závěť. A přemýšlel, jestli jít k doktorovi. Pak jsem si řekl, že když umřít, tak jako chlap. Teda spíš jsem si řekl, že doktor se jako první zeptá, jestli sem měl teplotu, já řeknu, že ne a vzhledem k tomu, že byl pátek, budu vypadat jak simulant, co chce mít volnej víkend. Tak jsem tam nešel. A když už bylo odpoledne a po ordinačních hodinách, naměřil jsem si 38,4. Hmm. Cinknul jsem na výpravnu a jemně je upozornil, že se může stát, že druhý den na tu odpolední nepřijdu, ale že udělám vše proto, abych dorazil. Logický dotaz zněl: " a proč jste nešel k doktorovi?" Já nevím, co ty lidi s těmi logickými dotazy mají. Nemůže se třeba zeptat: "a nepotřebujete něco? Třeba poslat milou ošetřovatelku? Nebo svačinku?" Domluvili jsme se, že pokud přežiju noc, ráno zavolám, co a jak. Problém byl, že jsem měl mít o víkendu linky 197 a 196 a fakt jsem do tý práce chtěl. (Kdybych věděl, co je 196 za opruz, hodil bych se marod :-DDD ) Né, kecám :-) ale 197 je lepčí :-)
Takže celý pátek v pelechu a v sobotu ráno jsem se vzbudil jak rybička. Takovej vánoční kapr, co zázrakem přežil vánoce, protože fotr byl měkota a nedokázal ho klepnout, tak jen strávil odpoledne a noc v chlorované vodě a teď ho hodili zpátky do Vltavy. Nic moc, ale žiju.
Zavolal jsem na výpravnu, že nemusejí rušit dopravní podnik, že jsem se rozhodl je zachránit a přijdu do práce.
Takže jsem už podruhé úspěšně přechodil něco, co asi chtělo trochu péče, ale znáte to, když vás ta práce tak baví... :-) Uvidíme, co přijde do třetice.
Linka 197 byla super. Bavila mne, a to hlavně proto, že byla dlouhá. Ze Smíchova na Háje. Každé druhé kolo končí na Sídlišti Písnice, ale i tak to není sem a tam, co deset minut. A to mám rád. 196 v neděli byla horší. Ta bylo jen ze Smíchova na Kačerov, asi stokrát za šichtu. A včera 150 z Modřan na Želivského, to taky docela šlo. A na dnešek se móóóc těším. Čeká mne luxusní 177. Za a) střídám na odpolední na Chodově, takže si tam dojdu pěšky (5 minut od baráku); b) končím kolem půl desáté večer, takže zatáhnu na Kačák a vklidu odcupitám na metro a za pár minut jsem na Chodově a doma. Takže auto dneska dostane volno; c) pojedu kolem místa, kde bydlí můj syn a doufám, že si se mnou aspoň jedno kolečko dá; d) je to dlooouhá linka a to mám rád. Takže samá pozitiva a sociální jistoty. Tak snad se to ničím nepos...
---
Tak to bylo shrnutí toho, co se událo a co mne čeká... a teď na to, na co asi i čekáte... a to je souhrn událostí, přešlapů, ponaučení a poznatků... tak pojďme na to:
---
Zpětné zrcátko, do kterého není vidět
Asi není u DP nic, co by mi nějak vadilo, otravovalo mi život a znepříjemňovalo práci. Aspoň zatím :-) Možná snad kromě vypisování těch "stazek", hlavně ve chvíli, kdy se stane něco proti jízdnímu řádu. Zpoždění, výměna busu, pozdní odjezdy a příjezdy, pozdní nástupy na směny apod. V dnešní elektronické době mi toho vypisování přijde až moc... ale myslím, že to se spraví léty s generační obměnou vedení a managementu DP. Jakmile odejdou do důchodu ti, co nic jiného než papír a tužku neznali a do dneška jen stěží napíšou esemesku, nedejbůh email a dojde tam generace moje a mladší... kdy ta moje už nemá problém s technikou a ta mladší už snad ani psát na papír neumí, ubyde papírování automaticky. To ještě zažiju, toho se nebojím :-)
Takže jediná věc, kterou tu chci zmínit a která mi trochu vadí, je výhled do pravého bočního zrcátka. A budu rád za všechny vaše komentáře, jestli to tak mám jenom já nebo jestli to vadí víc lidem. To, že když svítí sluníčko, není vidět ani do kamer ani do zrcátek, to beru, s tím asi nic neuděláme... buďme rádi, že občas puňta vykoukne. Ale, že mám přes polovinu zrcátka ochranné plexi, které mi odděluje kabinu od salonu cestujících, to mi docela vadí, zvláště, když je to v místě, kde by klidně mohl být výřez, který by to vyřešil a zároveň by měl minimální vliv na oddělení místa řidiče od cestujících.
Na druhou stranu, do nějaké doby mají být jiné autobusy, tak tam třeba bude řešení jiné...
---
Ach ty dekly...
Včera jsem zjistil, že stejná prekérka, jako na autobusovém nádraží v Kodani, kdy zapomenuté otevřené víko zavazadlového prostoru vám může býti zcizeno právě projíždějícím cizím vozidlem, může se vám to samé stát třeba na čerpací stanici, když natankujete AdBlue a zapomenete zavřít víko...
... a rozjedete se. A je vyděláno :-) Já vím, člověk toho má po směně plný brejle, hlavou je už v pelíšku... ale zkuste se ještě soustředit. Ono se toho dá podělat ještě spóóóusta.
---
Alzheimer, skleroza, senilita...
Třeba to, že se pak dvacetkrát vracíte do autobusu. Pro mne celkem častá praxe, ale pracuju na tom :-) Při tankování si kartu od autobusu dám spolu se svojí kartou do kapsy... a pak to zjistím, až na výpravně, takže šupajdy zpátky do autobusu, kartu vrátit. A protože Kačák je do kopce a jako na potforu stojíte na dvojce nebo trojce ploše, je to docela fitness procházka, takhle v jednu ráno. Nebo telefon... nebo čepice... nebo nabíječka... to je vám věcí, co se dají v tom autě zapomenout.
A můj majstrštych byly moje dioptrické sluneční brýle. Tam to bylo umocněno tím, že jsem je v autobuse zapomněl při střídání na chodově, kde jsem to předával parťákovi a šel domů. On je tam viděl, ale protože na pohled to byla jen dvě pouzdra na brýle - v jednom byly ty sluneční a do druhého si dávám handsfree - myslel si, že to tam má někdo, aby mu neprofukovalo do kabiny pod plexisklem. Tak dobře jsem to tam měl uklizené :-) To bylo ve čtvrtek, v pátek jsem měl volno a umíral jsem a zjistil jsem to až v sobotu, když vylezlo sluníčko a já jel... a brýle nikde.
Teprve v neděli večer po zátahu jsem to začal řešit a zeptal se ve výpravně, jestli čistě omylem jakási dobrá duše (na kterou jsem zhola nevěřil, protože lidi jsou tu fajn, ale jak jsem říkal, stále tu platí, kdo nekrade, okrádá rodinu :-) nevrátila nalezené brýle. Podle očekávání nevrátila. Ale mám se prý zkusit podívat do toho autobusu.
Tak na to už jsem nevěřil vůbec, vzhledem k tomu, jaká doba uběhla a kolik lidí s tím asi od té doby jelo... ale paní na výpravně byla tak milá a bylo vidět, že chce fakt pomoct a našla mi, kterým busem jsem tenkrát jel. Zadal jsem si ho na mapě a viděl, že by měl být někde na kraji plochy dvě. Byla cca jedna ráno. Prošel jsem plochu dvě, pak plochu jedna, pak plochy kolem dílen, myčku... a autobus nikde. Tak jsem se vrátli k vyhledávání a udělal si fotku. Zašel jsem za výpravnu. Vedle něj by měly stát další dva autobusu... tady je jeden, támhle je ten druhý... a mezi nimi prázdno.
Pak mne napadlo posvítit si do tmavé dílny okénkem na vratech. A tam stál "můj" autobus na špalkách... bez motoru, vykuchaný až na dřeň.
Hmm... šel jsem zpátky na výpravnu, ale paní to nehodlala vzdát a poslala mne za garážmistrem. Už jsem viděl, jak se mnou v půl druhé ráno vyběhne, ale jeden z nich se mnou ochotně vyběhl ven, otevřel mi motorárnu... a lidi, držte se. Ty brejle tam byly. Včetně obou pouzder. Když si představím, kolika řidičům a kolika dílenským to auto do té doby prošlo rukama, musím se omluvit. Ono to přece jen s těma lidma třeba nebude tak špatný. Asi fakt kradou jen hovada a ti ostatní jsou normální.
Takže velké díky jak na výpravnu, tak do dílny. Zachránilo se mi pár tisíc. A mám zase lepší mínění o DP :-) Ale nespoléhejte na to a nebuďte sklerotici :-D
---
A konečně navigace!
Od včerejška máme konečně v autech navigace! A za mne super, ještě jsem nezaznamenal chybu. Tak uvidíme. dneska mi asi dost pomůže na té 177, než si ji projedu prvně sem a tam...
