Vzhůru k lepším zítřkům aneb z prde... klika

Je nedělní ráno. Obvykle píšu večer o tom, co se stalo přes den. Nicméně, to, co se stalo přes noc mne donutilo ke změně. Moje obě ex-manželky i moje současná přítelkyně by jistě potvrdily, že nejsem úplně posedlý čistotou a pořádkem... nějaké to smítko dokážu skvěle ignorovat, zrcadlo v koupelně také nebývalo podle jejich představ a prach utírám, když ho vidím. No chlap.

Jenže... chlap s hygienickými návyky ze středoevropského prostoru západního stylu... tedy s výchovou z České republiky. I tam se to sice může region od regionu lišit, ale tak nějak všichni tušíme, že prach se má utírat, zuby čistit, nádobí umývat a prdelka utírat...

Věřte, že ne všechny národy to takhle mají. Mám daleko k tomu být rasistou... respektuji mnoho odlišností jednotlivých kultur... nakonec mé druhé povolání je deratizátor a v Česku stále moje firma funguje, díky skvělému týmu, i když ji řídím na dálku. Takže jsem měl desítky, možná stovky příležitostí vidět velmi zblízka, jak bydlí např. pracovníci z postsovětských republik, asijští spoluobčané, naši tzv. nepřizpůsobiví občané romské národnosti, apod. A k spravedlnosti nutno dodat, že ubytovny s českými dělníky, bezdomovci a některé panelákové bytové jednotky obývané milými babičkami a dědečky nebo tou milou dámou od vedle, by vám dokázali taky nahnat husí kůži. Respektuji odlišnosti - ale odmítám sdílet žumpu. Vcelku jim to neberu... ať se rochají ve vlastních... ale tak nějak toho nemusím být součástí.

To, že se tu večer nebo po ránu nedá jít na záchod, protože je (v nejlepším případě) pomočený, pokud nic horšího; v lepším případě ucpaný... ok, dojdu si na nádraží :-) Tam je čisto. 

A zase noc... Teploučko a smrádek... ok... to už je evergreen. Ale včera do dvou do rána běhání po chodbách, práskání dveřma... neuvěřitelné rány, o patro níž diskotéka, reprodukovaná hudba a s přibývajícím alkoholem zpívající, či spíše ječící dámy... V jedenáct jsme si všichni šli lehnout. Ve dvanáct už jsme zase všichni seděli na postelích, telefony v ruce a vysílali zlostné pohledy ke dveřím. Kolega dokonce dvakrát něco řešil na chodbě, ale bylo to platné jako nikdo doma.

Smrad, horko, nehygienické podmínky či spíše zdravotně závadné podmínky, nemožnost se vysprchovat, nemožnost si dojít na záchod.. a ke všemu švábi!!! Tak to stačilo! Jsem BusDriver a ne prase expresso...

Ještě v noci jsem napsal inzerát s poptávkou bydlení v dojezdové vzdálenosti do hodiny od práce. Tady skončím. Najdu si soukromý podnájem, doufám, že agentura se pochlapí a zaplatí mi polovinu nájmu. V dohodě je, že agentura platí prvních 14 dní ubytování... ovšem myšleno zde... ne v soukromém sektoru. Zatím mám jednu nabídku za 150 GBP na týden vč poplatků, krásná koupelna, kuchyňka a pokojík... Pokud to vyjde, jdu do toho. 150 liber za čistotu to je něco, co velmi rád obětuju :-) Tady nebudu ani o minutu déle, než je bezpodmínečně nutné.

Teď čekám jak to dopadne nebo na jinou nabídku... to nám ta neděle hezky začíná. Tak něco pozitivního... venku je pod mrakem, kolega na pokoji chrní, takže sedím na chodbě... si tak nějak začínám připadat jak negativista, co si na všechno stěžuje :-) 

Nicméně, jaké si to uděláš, takové to máš... takže jdeme na to !

Čtěte dále...

Vzhůru k lepším zítřkům aneb z prde... klika