Nakonec je to prostě všechno o lidech...

A je to tady... přesně to, z čeho jsem měl největší strach. Abyste nedopadli jako já, nenechte se uchlácholit angličanama... každý vám začne tvrdit, jak ta vaše angličtina není špatná, až si to začnete myslet taky. Omyl. 

Ráno jsem se vyplížil z domu, abych nikoho nevzbudil a mazal na bus. Dojel jsem včas, resp. s předstihem a všechno vypadalo normálně. Do doby než do "učebny" vešel náš mentor a otevřel pusu. To bylo v sedm ráno. Pak už do tří nevím nic. 

Respektivě... to, co promítal na slidech na zeď, ovládám, chápu a umím... Tu omáčku okolo, která však tvořila cca 85% všeho... nevím, neznám, neumím... protože sem prostě tomu chlapovi nerozuměl ani slovo. Když se na mne podíval, tak jsem se usmíval a znalecky pokyvoval hlavou a zbytek jsem odkoukal od spolubojovníků...

Díky, tomu, že jsme celý den prakticky jen vyplňovali formuláře a podepisovali se pod různá potvrzení, že všemu rozumíme :-) tak to šlo.

Tak rámcově jasně... dress code, pravidla bezpečnosti, užití reflexní vesty, slušnost k cestujícím... to vím, znám a chápu... ale určitě k tomu přidával zajímavé historky ze života a o ty jsem bohužel přišel :-)

Zítra ráno bych měl zřejmě (jestli jsem to dobře pochopil) přijít do práce na 8,30 a hlásit se u instruktora a asi to bude už samostatný výcvik. Tak mu prostě kápnu božskou, že rozumím naprd a požádám ho, aby na mne mluvil po-ma-lu jako na blba... a buď to dám nebo ne... ale bez boje neodejdu :-D 

Takže... dopíšu blog a vrhnu se na obdržené příručky a s kámošem Googlem a jeho Translatorem to dáme dokupy. 

Tak držte palce...

Fotogalerie: https://africzan.rajce.idnes.cz/Prvni_den_v_praci_aneb_tvrdy_stret_s_realitou/

Čtěte dále...

Nakonec je to prostě všechno o lidech...