První den v práci aneb tvrdý střet s realitou

Ráno, jakmile jsem dopsal předchozí článek, rozjel se obrovský kolotoč. Hledal jsem já, hledala sl. Betty z agentury, žhavili jsme telefony. Ono v neděli něco splašit. 

Ale povedlo se. Já na bráchu, brácha na mne a dcera známého se vrací na 3 měsíce do ČR a hledala za sebe náhradu do share house. Poslala mi fotky, cena 150 GBP na týden je velmi přijatelná, jednání na jedničku... Sice je to také hodinu od místa, kde se budu školit, ale to byl Northfields taky. Odpoledne kolem třetí jsme to dojednali a já mazal domů - vyšel jsem si na procházku do parku, abych se tam neudusil... zabalil, odhlásil se, nechal si vrátit depozit... a mazal.

Nové bydlení je ve čtvrti Wimbledon. Pokud Vám ten název něco připomíná, věřte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. 

A bydlení? Naprostá nádhera. Překrásný dům, mám vlastní pokoj, je tu úžasná koupelna a osazenstvo... majitel se svou snoubenkou a jedna další podnájemnice jsou skvělí, ochotní, čistotní... a rozumím jim :-) Většinou. Myslím, že odtud se mi bude špatně odcházet. Bohužel je to tak na 2-3 týdny, než mi skončí školení.

Část je to tichá, stranou od hlavních cest, rezidenční čtvrť. 

Takže hned po prohlídce domu a vybalení následovala procházka do Sainsbury sámošky. Konečně si uvařím. 23,40 GBP v pytli, ale mám na vaření i na snídaně a jako poděkování landlordovi jsem koupil láhev vína... a jako gratulaci k jejich zásnubám. V hostelu hrůzy mi vrátili 20 liber depozit. 

Tady jsem zaplatil 150 liber za první týden. Už aby přišli výplaty :-)

Zítra mne to čeká!



Fotogalerie: https://africzan.rajce.idnes.cz/Vzhuru_k_lepsim_zitrkum_aneb_z_prde..._klika/



Čtěte dále...

První den v práci aneb tvrdý střet s realitou