Ravensburg, Füssen a fenomén "český řidič autobusu"

Práce u Umbrelly na linkách Flixu byla vážně fajn. Vzhledem k tomu, že nejsem zrovna společenský typ a k ukojení jakési potřeby člověka ke styku s jinými lidskými bytostmi, (já to tedy nepociťuju, ale prý něco takového existuje...), mi stačí plný autobus cestujících, brzy mi přestalo vyhovovat jezdit ve dvouposádce. Teda brzy, no asi po půl roce :-) Prostě u mne zafungovala ponorka a tak jsem začal jezdit solo.

Linka na kterou vzpomínám moc rád byla Mnichov - Ravensburg. Že vám Ravensburg něco říká? No jasně, Ravensburger puzzle - nejlepší firma na puclata. Teda nevím jak vy, moje srdeční záležitost to není. S mojí trpělivostí bych za chvilku vzal lepidlo, nahrnul to na hromádku, sformoval do kuličky a udělal dětem mičudu. Když to na té krabici vždycky vidím... 1000 dílků, 5000 dílků... fuj.

Ale linka to byla luxusní. Považte... Jelo se s nízkou Setrou, Do Ravenu se dojíždělo navečer... Jakmile jste na konečné vypustili dravou zvěř do okolí, poklidili jste si bus a odjezd směr hotel. Teda hotel... jelo se asi 20 km přírodou a mezi vesničkami, až jste dojeli do Waldburgu, kde se zaparkoval na velkém parkovišti bus a pár metrů se došlo k pohádkovému penzionu.

Wikipedia říká: Waldburg je město v okrese Ravensburg v Bádensku-Württembersku v Německu. Je domovem hradu Waldburg, středověkého hradu, který se nachází na vrcholu velkého kopce ve městě. Hrad pochází z 12. století, kdy byl Waldburg hrabstvím Svaté říše římské.

Klíče jsme měli u sebe, nahoře v podkroví pokojíček... takže sprška a chrnět. Druhý den byl odjezd ve 14 hod. z Ravenu. Tož ráno hurá na snídani... Ta už byla připravená a jakmile jste zasedli přišla paní domácí a hned se ptala, jestli vám něco neschází, jestli jste se dobře vyspali... prostě pohádka. 

Po snídani jsem se sbalil a šel procourat vesnici nebo se vydal na kopec na hrad. A protože už mne znáte, víte, že vás nemůžu ochudit o fotky: https://africzan.rajce.idnes.cz/Waldburg_2019/.

No není to paráda?

Druhá podobná linka byla Mnichov - Füssen. Ta se jezdila s patrovou Setrou. V Mnichově jste naložili "full house" neboli plný bus cestujících, převážně z Asie. Výhoda byla, že neměli žádná velká zavazadla jako na běžných linkách, protože všichni jeli na prohlídku hradu. Maximálně dva, tři lidi měli kufr, ti pokračovali až na konečnou do Füssenu, kde se ubytovali... a pak hurá na hrad :-) .

Za Memmingenem jsme sjeli z dálnice a pokračovali po bundeskách a okreskách. Krásná cesta. A pak jsme přijeli do další pohádky, tentokrát od Disneyho.

autor fotografie: Pascal Borener, Pexels

A co na to Wikipedia: Neuschwanstein je zámek v Allgäu (Bavorsko, Německo) v oblasti obce Schwangau u Füssenu, který nechal postavit Ludvík II. Bavorský. Jde o jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších turistických cílů v Německu. Tento zámek se také objevil v několika filmech a inspiroval Walta Disneyho ke stvoření Sleeping Beauty Castle neboli hrad Šípkové Růženky, který se nachází v Disneylandu. Ačkoliv připomíná středověký hrad, jde o poměrně mladý zámek. Král Ludvík II. Bavorský ho nechal postavit jako své útočiště i jako monumentální operní scénu pro Richarda Wagnera. Kromě panovníka zde žilo jen několik málo sluhů a služek. Roku 1886 zde byl na pokyn bavorských ministrů zatčen soudním psychiatrem král Ludvík II. a odvezen na zámek Berg, kde o dva dny později záhadně zemřel. Poté byl na dlouhou dobu zámek uzavřen a časem začal chátrat. Veřejnosti byl zpřístupněn po 2. světové válce.

Pod hradem se vyvalilo 76 turistů a upalovali na hrad a já se třemi posledními cestujícími pokračoval na konečnou. Ve Füssenu byla pauza 4 hodiny. Stálo se na velkém parkovišti u Lidlu, naproti kasárnám, což skýtalo skvělou možnost nafutrovat se a usnout :-D .

A sem tam, když byla chuť, tak jsem nechal autobus na konečné ve městě a šel se cournout do městečka. A díky tomu tu máte zase pár obrázků: https://africzan.rajce.idnes.cz/Fussen_2019/.

Všechno naprosto na pohodu. Člověk si odjel svoje, vrátil se do Mnichova, vypustil záchod (v případě Füssenu jen předal autobus kolegům, kteří s ním pokračovali do Prahy), poklidil a šel volným krokem nebo na elektrické koloběžce, v případě návalu lenosti, na barák. Ubytování jsme v Mnichově měli v centru, nedaleko autobusového nádraží ve dvou patrech, v každém bylo pár pěkných pokojů, společná koupelna a vybavená kuchyně. V horním patře měli samostatné ubytování disponenti. V případě linek, co nekončily na autobusáku, ale odjížděly zaparkovat na plac, je disponenti sváželi na ubytování autem.

Dneska je ubytování v Mnichově o něco horší, nicméně stále na úrovni. Je na samostatném patře takové, řekněme, ubytovny, kde jsou pokoje po stranách centrální chodby. Výhodou je koupelna a lednička v každém pokoji, tedy nikoli společná. Co je nevýhoda je kuchyň, která je zaprvé v suterenu, zadruhé celé její vybavení sestává z mikrovlnky a varné konvice... a celý večer ji okupují ostatní obyvatelé domu z balkánských republik, kteří jsou poněkud hlučnější a mají mírně řečeno odlišný přístup k pořádku. Navíc se tam kouří, takže jsou stále otevřené dveře ven, což je zvláště v zimě příjemně osvěžující :-D Další nevýhodou je poměrně velká vzdálenost od placu i autobusáku, takže disponenti fungují více jak Uber, než jako dispo.

Nyní si však nalijme čistého vína, nabijme Kalašnikov a pusťme pár kulek do vlastních řad.

Můj názor na fenomén "český řidič autobusu" je poměrně známý. Pravda, po covidu to rozšiřuji ještě o poláky, ukrajince a ostatní postsovětské republiky, maďary, slováky... Pokud se něco změnilo v čase pro řidiče k horšímu, mělo to vždycky důvod.

Dříve jsme měli na všech hotelech zaplacené snídaně od firmy. To skončilo. Proč? No schválně... hádejte. Správně! Protože některá hovada boží si při snídani rvala tašky a baťohy jídlem, aby měli ještě na svačinu, oběd, druhou svačinu, večeři, druhou večeři... a ideálně ještě na tejden co žrá... pardon... papat. No a světe div se, personálu hotelu to nepřišlo normální. Divný...

Měli jsme všude na ubytování ručníky. Už nemáme a musíme si je vozit z domova. Proč? No protože jistí prudce inteligentní jedinci si s nimi čistili boty. Neuvěřitelné? Jo, to je a přesto je to fakt.

Všude byly na ubytování vybavené kuchyně příbory, nádobím, hrnky, skleničkami, kastroly... atd. Už nejsou. Proč? Ano, bystřejší z vás už se začínají chytat. Protože dement si ráno udělal kafe a i s hrnkem a lžičkou v něm odkráčel do autobusu. A pak se to buď ztratilo nebo to někdo znárodnil. Stejně jako to ostatní. Experti z Polska byli schopni ukrást na ubytování i regulátory od topení. Třicet let po revoluci má východní blok stále zažité, že kdo nekrade okrádá rodinu a všechno je všech.

Asi netřeba pokračovat, Řidiči si zkrátka vždycky všechno pohnojili sami. Jen díky několika (několika více) tupcům se zlikvidovaly všechny výhody a privilegia a ti ostatní na to vždycky jen dojeli.

To jen na vaši hypotetickou otázku, proč už dneska není taková božská idyla, jakou popisuji u linek na začátku tohohle příspěvku. Jako disponent v Hamburku jsem zažil vybavování nového ubytování, osobně jsem jezdil do IKEI pro nádobí, papučky, aby chlapečci nemuseli vozit z domova přezuvky a nehamtali nám po celém ubytování v botech, nakupovali jsme vybavení do kuchyně, čistící prostředky... firma se postarala. A když jsem pak viděl tu smečku, jak se k tomu chová... škoda mluvit. 

A je to o chování k vybavení, o chování k cestujícím, o chování k autobusu... prostě se to všechno nějak změnilo. Ne, že by to před covidem byla vysloveně idylka, idiot se najde v každé smečce, ale tak nějak se to upravilo, škodné od firmy odešly nebo byly odejity a všechno se obracelo k dobrému.

Ale to je v tuhle chvíli ještě daleko... jsme v roce 2019 a já se chystám na severské linky...

A o tom zase příště.

Pokud se vám blog líbí, budu rád za odběr a komentář a přeji vám všem šťastnou cestu.

Váš BusDriverCZ

čtěte dále:

Dopravní podnik Hl. m. Prahy - přijímací řízení, část I.