Po odchodu z Anglie jsem 18. prosince 2018 nastoupil k firmě Umbrella Coach & Buses, která je dopravcem společnosti FLIXBUS... o tom píšu v posledním pravidelném příspěvku zde: https://busdrivercz.blogspot.com/2019/07/a-po-sedmi-mesicich-po-odchodu-z-anglie.html .
A ta práce byla fajn. Ne všechny ohlasy na tuhle firmu na facebooku a podobných trolích fórech :-D jsou pozitivní, ale z mé zkušenosti většinou pramení od lidí, kteří z firmy odešli nebo byli odejiti. A věřte mi, že málokdo odchází z téhle firmy za lepším. Ne, že by nebyli lépe placené práce, ale tady se skloubí velmi dobré peníze (Umbrella podle mých informací nemá konkurenci v platech v pravidelné linkové dopravě v Česku) a jistota práce. Zvláště, pokud jezdíte na jedné lince, máte o práci postaráno bez výkyvů jaké zažívá např. zájezdová doprava.
Práci u Umbrelly musím chtě nechtě dělit na tři období. Před covidem, v covidu a po covidu.
Práce před covidem byla super. Nejprve jsem začal jezdit pro seznámení na několika linkách ve dvou řidičích. Moje úplně první jízda byla do Ostende. Tam jako zavazadlo, zpátky jako řidič. Ostende je lázeňské a přístavní město v belgické provincii Západní Flandry ve Vlámském regionu. Takže na Štědrý den 2018 jsem se procházel po pláži tohoto městečka, vychutnával si vánoční trhy
Jak jsem psal prve... přesednutí ze SORek a Karos, potažmo z anglického Alexander Dennise do Umbrelácké Setry, to bylo jako skočit ze Škody 120 do Superba. Všude tlačítek jak v letadle, milion jízdních asistentů, pohodlí, komfort... jako užíval jsem si to.
Navíc v té době fungoval veškerý šoférský servis. Spalo se na hotelech a rozhodně ne ve špatných, ráno snídaně formou bufetu, po lince se dojel natankovat bus, provedl se základní úklid a hurá na kutě. Umbrella je, jak jsem už několikrát zmiňoval největší evropský dopravce, který pro Flixbus jezdí. Proto má po Evropě několik disponentských pracovišť, na kterých je 24/7 přítomen jeden nebo více disponentů, kteří mají na starosti odjíždějící a přijíždějící posádky z hlediska zajištění jejich ubytování na bytech a ubytovacích zařízeních firmy, zajištění provozuschopnosti autobusů, případně jejich servis v místě (pokud je to možné - pokud ne, zajištění náhradního autobusu a odeslání k opravě do Prahy) a v neposlední řadě plánování rozdělení autobusů na jednotlivé linky.
Disponentská pracoviště jsou v současné době v Mnichově, Hamburku, Berlíně, Kodani a samozřejmě v Praze, kde je i centrála společnosti, vlastní servis a ostatní zázemí.
Moje první, vlastní a pravidelná linka ve dvou řidičích byla Mnichov - Lyon. Naprosto skvělá záležitost. Turnusy na 6 dní, celých šest dní jsme měli jeden autobus, takže nebyl problém nechávat si tam věci, celých šest dní jeden pokoj v Mnichově na našem ubytování, takže člověk s sebou nemusel tahat kufry jak kočka koťata a v Lyonu hotel Ibis. Idylka :-)
Ovšem ty začátky. Jeden z mnou léta kritizovaných nešvarů Umbrelly je z mého pohledu absence vstupního školení a výcviku. Pokud se do toho nepočítá krátká projížďka, na které se alespoň zjistí, jestli jste někdy viděli autobus. Je to pro mne velké téma, ke kterému se možná někdy vrátím, možná ne... protože jsem zjistil, že i když ho otevřu, k ničemu to nevede. A nebo jsem postižený tím, že jsem si prošel to šílené zaškolení, včetně testů apod. v Anglii. I když třeba pražský dopravní podnik má zaškolení taky... jaké, to vám rád popíšu v dalších příspěvcích, zatím je to i pro mne neznámá a jsem na to dost zvědavý.
No a k jádru pudla... Já, i parťák Luboš jsme byli relativně noví u firmy. Oba pár týdnů. A dostali jsme linku Mnichov - Lyon - samozřejmě, jak je skvělým zvykem u firmy - bez zaškolení. Alespoň jsme za tu dobu, co jsme u firmy byli věděli, jak odbavit cestující a které tlačítko v Setře na co je... to byla docela výhoda. Zato o lince jsme nevěděli ani ň. Trasu, umístění zastávek a jak se k nim přes města dostat, kde parkovat na konečné, jak najíždět na autobusová nádraží atd. atd. atd. A za dobu svého působení jsem zjistil, že někteří měli štěstí, že když byli úplně noví nebo alespoň jeli na novou linku, dostali parťáka, co už tu linku - podle slov dispečera znal. Pak první konverzace probíhala takto: "Ahoj, já to dneska jedu prvně, ty už to prej znáš, tak mi to aspoň ukážeš..." "No jasně, já to v životě nejel... ale to dáme :-)" A jeden druhého podpoří, zaučí se v případě nového řidiče na odbavení, hlášení pro cestující, úklid busu atd. Od toho jsme kolegové, ne? A víte co? Oni to nakonec všichni nějak dají :-)
Od dispečerů existuje nádherná formulka, která přidělení takové linky provází: "To je jednoduchý, to dáš!" :-D
Za dobu mého působení bylo jen velmi málo linek, rozhodně bych je spočítal na prstech jedné ruky, kdy mi trasu někdo ukázal. A spíš než plánované zaučení to bylo to, že někomu vypadl parťák a já jel s ním jeho trasu jako druhý řidič. Takže většinu linek, co jsem jel prvně, ideálně v jednom jsem jel systémem: "To je jednoduchý, to dáš!" Krakow, Malmö, Stockholm, Füssen, Bruggy, Zurich, Freiburg, Kodaň, Hanover, Amsterdam (ten ve dvou, ale oba prvně :-) )... atd.
Jasně, měli jsme navigaci... :-D No, vám zkušenějším asi nemusím vysvětlovat, že je to sice lepší než papírová mapa, ale i tak vám dokáže pěkně zamotat hlavu. Takže jsme vyrazili na cestu a z Mnichova přes Memmingen, St. Gallen, Bern, Fribourg, Lausane, Ženevu... jo, Ženeva ta nám dala pěkně zabrat než jsme se trefili na to pidi autobusové nádraží v centru. Jezdili jsme v kruhu, třikrát se dostali na stejné místo, odkud jsme vyjeli, než jsme se tam trefili. No a v závěru najít správný vjezd v Lyonu na autobusák... porod. A pak ještě s autobusem k hotelu, jak bylo v instrukcích, abychom zjistili, že tam není místo na zaparkování a hledat s autobusem místo v okolních ulicích, abychom ho pak nechali zpátky pod autobusákem a šli na hotel pěšky... Pravda, člověku alespoň nezakrní mozkové závity.
Každá další cesta na této lince pak byla lepší a lepší a po čase už jsme to dávali bez problémů a měli vychytané zkratky, nájezdy, parkování, včetně otevřených obchodů po cestě na hotel :-) .
Cestující byli fajn, cesta přes Švýcarsko úchvatná, Francie už méně :-) Na tuhle linku vzpomínám často a rád. Tím, že se jezdila ve dvou byla slušně placená a hlavně pohodová.
A co bylo dál, o tom zase příště...
.jpg)
