Užíval jsem si linky u Flixbusu a jezdil po všech čertech. Protože jsem byl "jedničkář", čili jsem jezdil v jednom a převážně denní linky, často jsem měnil trasy podle potřeb firmy. Díky tomu jsem se podíval snad všude, kam firma jezdí, snad kromě Paříže, Milána a Budapešti.
Pak přišla doba, kdy v Německu, v naší "pobočce" v Hamburku, začala startovat městská doprava. Tak jsem se na to byl zeptat, co to obnáší a tak... Mluvili jsme o jednotlivých možnostech, co může firma nabídnout, až mne šéf, Pavel Steiner dovedl k Pavlovi Valentovi a zeptal se ho, jestli ještě hledáme disponenta do Hamburku. To mne trochu zaskočilo, na to jsem do té doby ani nepomyslel, ale na otázku, jestli bych to chtěl zkusit jsem přikývl, že jako proč ne.
A tak jsem přišel na dispo do Hamburku. Tehdy jsme parkovali autobusy na Andreas-Meyer-Straße v areálu MANu. Takže autobusy, končící v Hamburku, vysadili lidi na centrálním autobusovém nádraží (ZOB), cestou na plac dotankovali na určené čerpací stanici, v případě potřeby zajeli na myčku nebo na vypuštění toalety a dojely na plac. Tam je očekával disponent, dohlédl na šoférský základní úklid autobusu, doplnila se voda do systému a autobus se předal "uklízečům" k celkovému úklidu. Řidiči nahlásili případné závady a podle jejich závažnosti se buď vyřešily na místě nebo se autobus převážel do místního servisu. Protože to bylo ještě před covidem a nedílnou součástí služeb na palubě bylo i občerstavení a nápoje, bylo třeba toto na place doplnit také.
Poté dosponent posádku odvezl na ubytování, případně jí předal některé z aut, aby se tam dovezli sami. Další navážející se posádka pak z ubytování toto auto svezla zpátky na plac. Ubytování bylo v době mého příchodu docela daleko, cca 15-20 minut jízdy, zato v nádherném místě ve vesnici Grünerdeich. Tam jsme měli ubytování i my disponenti. Na ubytování jsme se však moc často nedostali. Přesto chvíle, které jsme tam trávit mohli jsem si užíval. Cesta tam vedla podél Labe, které je v těch místech úžasně širokou řekou, kolem krásná příroda, jezera, blata, pastviny a oblast je známá pěstováním květin. Ubytování jsme měli v rodinném domě v horním patře, v krásném pokoji se dvěma lůžky, k dispozici vlastní koupelnu a kuchyňku.
Disponent musel být na place přítomen, v ideálním případě, u všech příjezdů a odjezdů posádek, což v praxi znamenalo, že první ranní odjezd byl kolem 5-6 ráno a poslední večerní příjezdy a odjezdy kolem půlnoci. A protože se v Hamburku sloužilo a dodnes slouží v jednom disponentovi, je to opravdu výživné. Zvláště, když se už konečně dostanete kolem půl druhé do postele a zazvoní vám telefon, že autobus píchl, nejde mu stěrač, vypověděl motor, hřeje se voda... a vy to s pomocí servisu 24 řešíte do čtyř do rána... a v šest musíte být u prvního odjezdu.
Do toho samozřejmě zajišťujete servisy autobusů, což znamená skočit do busu a dojet s ním do servisu. Ale jak se dostanete ze servisu zpátky na plac, když jste sami? No jak... sežeňte si druhého. Takže buď požádáte řidiče, který dělá odpočinek nebo pauzu, aby jel za vámi s osobákem a pak vás stáhl zpátky nebo někoho z německých kolegů - pokud mají čas, náladu a kapacity. Pak samozřejmě plánujete jednotlivé autobusy na linku, zajišťujete drobné opravy a doplňování provozních kapalin, mytí autobusů, vyřizujete telefonické dotazy řidičů, potřeby ubytování, koordinaci úklidu autobusů a ubytovacích prostor, drobné nákupy, návozy a svozy řidičů, testy na alkohol u řidičů...
To vše v jednom člověku. Být tam dva, tak se přes den krásně prostřídáte; jeden by začal brzo ráno, kolem oběda by byli pár hodin spolu a zajistili servisy apod. a druhý by to dotáhl do noci... a po týdnu střídačka. Ale i přesto, že se to navrhuje, co pamatuji, je to dle postoje firmy zbytečné. No jasně... doteď se to vždycky zvládlo. A že disponent někdy spí dvě hodiny... to je jednoduchý, to dáš :-D Vyspíš se v hrobě :-) Na některých dispech to šlo, v Hamburku ne. Proč, to netuším.
A tak jsme tam s Václavem sloužili na protisměnách. Později se německé divizi, která zajišťovala v Hamburku městskou dopravu, začaly množit kloubové autobusy (asi populační exploze) a vznikala potřeba je někde přes noc parkovat. A začaly zabírat stále větší část "našeho" placu, vyhrazeného pro linky flixbusu a přilehlé plochy, včetně samotné hlavní silnice. Došlo to nakonec tak daleko, že jsme se s Flix autobusy stěhovali na staronový plac na Reginenstraße. Pro vás, kdo řídíte autobus tu přiložím leteckou fotku a vy už si sami uděláte obrázek o tom, jak je to fajn a komfortní parkování.
Jednu velikou výhodu to má. Není to daleko od ZOBu, tankování je přímo po cestě na plac a na place se také vypouští toaleta. Zato manévrování a parkování autobusů je paráda, zvláště, pokud nemáte po ruce někoho, kdo by vám ukázal a autobus nemá kameru... nebo má, ale sněží, prší, nefunguje...
V té době se změnilo i místo ubytování. To je od placu cca 10 minut autem a od ZOB je to cca 10 minut pěšky. A to je hodně fajn. Některé linky, které Hamburkem jen projíždějí, se střídají tak, že posádka na ZOBu vyskočí a naskočí druhá. A na ZOB se jde pěšky. Takže i když máte zavazadla, s dnešními kufry na kolečkách to není problém. Teda pokud nejste hňup, co táhne s sebou tři, protože si veze peřinu, tunu zavařeného jídla, aby neutrácel diety, kávovar, přenosnou ledničku, varnou konvici a nejlépe ještě jídlo a pití, které pak načerno prodává v autobuse cestujícím za eura, přestože je prodej po covidu zakázán. Ale každé euro dobré, ne? Takže znám posádku, co ten byznys jede fakt ve velkém, včetně toho, že mají během jízdy v autobuse vyvěšené jídelní a nápojové lístky s nabídkou :-D No, fantazii se meze nekladou a když to sype...
Aspoň to je pozitivní přístup k cestujícím. Jiní řidiči dělají taky co se nemá, ale zpravidla je to otočené proti cestujícím. Zabírání sedaček, odmítání manipulace se zavazadly, hlasité rádio či hovor během nočních tras, neohleduplnost, přezíravost, arogance... dala by se o tom napsat kniha.
Takže co je proti tomu nabídka skvělého kafe.
Ale to jsem zase trochu odbočil, i když ne příliš. Dokonce bych se tím oslím můstkem mohl dostat k poznámce o řidičích vs dispo. Pravdou je, že bylo před covidem několik posádek (ne moc, ale byli a o to více jsme si jich vážili), o kterých dispo prakticky nevědělo. Taková posádka, když vám přijela, nebylo nutné jít kontrolovat autobus, zda je vše v pořádku, protože vždycky bylo, nebylo třeba je vracet do busu, nabylo třeba je urgovat s tankováním, zdržovat se s nimi na place apod. Taková posádka přijela, udělala si co má a odjela, či jsme ji odvezli na "barák". A pak byly posádky, se kterými jste na place strávili vánoce, protože to bylo furt něco. Špatně provedený úklid, nenatankovaný bus, nevypsaná kniha předání, dohledávání chybějícího inventáře autobusu atd.
Extrémem bylo parkování. Protože na obou placech se parkovalo, řekněme, obtížně, zpravidla, přijížděla-li posádka, kterou jsem neznal nebo nejezdila do Hamburku často, nabízel jsem jim, že autobus zaparkuji. Couvalo se a to zpravidla pod úhlem, do zatáčky, mezi ostatní zaparkované autobusy, zrcátko na zrcátko. No to jste měli vidět ty reakce českých (a nejen jich) profíků typu: "Ty vole, co mně budeš učit, to co ty jsi odjezdil, to já jsem odcouval..." Práááásk, zrcátko v dupě. (Kdo neví, co je dupa, doporučuji ostravsko-český slovník :-) ).
Jo jo, ta naše povaha česká... a už se šlo psát škoďák. A bylo po mistrovství.
Velkým handicapem pro mne byla absence němčiny. Anglicky se sice člověk všude domluvil, ale přesto to nebylo ono. A ta němčina by byla bývala potřeba. V servisech, v komunikaci s německou kanceláří, s německými kolegy...
Ačkoli ten konec v Hamburku byl pro mne poněkud zvláštní, přesto na to vzpomínám rád. Ne, že bych se k tomu měl chuť vrátit, bylo to opravdu hodně vyčerpávající, byli jste v presu mezi vedením shora a od řidičů odspoda a ten cca rok docela stačil. Ale jako většina mých životních štací - zkušenost skvělá.
Byla to doba, kdy byla firma ve skvělé kondici, spousta "špatných" řidičů odešla či byla odejita a ti, kteří v té době pro Umbrellu pracovali, zpravidla dělali firmě dobré jméno. Byla to ta Umbrella, kterou jsem měl moc rád.
Pak přišel covid. Já se odlifroval do Prahy, jakmile začalo hrozit, že se uzavřou hranice a přešel na dispo do Prahy. Ani tam to nemělo dlouhého trvání a provoz se zastavil zcela. Autobusy se hromadně stahovaly do Prahy na centrálu, jednotlivé linky hromadně končily. A pak byl konec.
Dostal jsem na vybranou jít na 60% platu na kurzarbeit nebo za plný plat na dílnu. Vybral jsem si to druhé. A tím začala další kapitola. A o tom zase příště.
Nezapomeňte si dát na facebookové strínce SLEDOVAT, pokud se vám blog líbí a já vám děkuji za vaše úžasné reakce, komentáře a zprávy.
Váš BusDriver
