Poslední jízda u Flixu a jdeme si hrát na mašinku...
No a je to tady! Poslední linka, poslední den.
Rozlučka s Flixbus linkami proběhla hladce na lince N74 z Hamburku do Kodaně. Vpodstatě tak hladce, že ani není moc co psát. Ve 4,45 vstávačka, v jednu ráno v pelechu. Standard :-D
Jeli jsme ve dvouposádce s oním šťastným polákem, co byl ušetřen mých rad do života, za což mi dokonce nemůže být ani do konce života vděčný, protože to neví. Ačkoli jsou oba jazyky podobné, nerozumím mu ani slovo :-) . Tak ok, slovo jo, ale s větou už je problém. Takže komunikujeme anglicky a to je v pohodě. To se my slovani domluvíme.
A protože jsme tentokrát v Kodani měli celé tři hodky pauzu, prošel jsem tamní "hřbitov" autobusů a udělal vám pár fotek. Plus auta, co stála na place. Tak trochu pokochání pro fanoušky vraků... a doubledeckerů :-)
Foto Kodaň: https://africzan.rajce.idnes.cz/Kodan_-_autobusy/
My jsme cestou tam jeli Setrou a na cestu zpět jsme vyfasovali Neoplan. Na ten spousta řidičů nadává. Já s ním jezdím rád. Za mne je mnohem měkčí, krásně se pohupuje; co je problém, je místo pro řidiče, kde trochu urostlejší jedinci (do výšky i do šířky) mohou mít problém. Někteří až tak, že neotočí volantem. Já a můj břišní vak to zvládáme.
Co bych přendal z Neoplanu do Setry je sice kravinka, ale prostě skvělá. Regulace hlasitosti rádia podle rychlosti jízdy. Taková blbost a jak to potěší. Normálně jedete po dálnici, puštěné rádio podle předpisů tak, abyste ho slyšeli vy a nerušilo cestující, autobus si přede jak kotě a vy si užíváte muziku. Ale najednou sjedete na sjezdu a zastavíte na semaforu. Autobus ztichne... a lidi mají diskotéku. U Neoplanu ne. Jakmile zpomalujete, hlasitost rádia se snižuje.. a naopak. Za mne rozhodně palec nahoru.
Setra má zase rozhodně lépe řešený retardér. Sice při přepínání dělá kravál jako prase, jak skáče páčka ze stupně na stupeň, ale je to plynulejší, než u Neoplanu. Potom u Neoplanu inženýři úplně nevychytali noční osvětlení, které je zelené a pro cestující příjemné, ale např. proužek, který je na hraně schodu do patra, aby se cestující nepřerazili, máte v noci přes čelní sklo jak polární záři. Móóóc příjemný. A stejně tak hodiny nad palubkou a další prvky. Takže někteří méně mozkově vybavení kolegové to řešili tak, že to přelepovali různými, nejlépe papírovými samolepkami, které se pak nedají sundat bez toho, aby po nich zbyly hrozné zbytky lepidla.
No a když už nám ta samolepka tak krásně funguje, pojďme, jako správně chytře uvažující kopyto vymyslet, na co ji ještě použít. Hele, občas (minimálně jednou na každé jízdě) nějaký cestující zmáčkne nouzové tlačítko na záchodě namísto splachovátka. No, jasně, já to chápu. Ta tlačítka jsou úplně stejná. Fakt. Technicky naprosto shodná. Jen jedno je bílé a je u něj namalovaný záchůdek a druhé je sytě červené se symbolem SOS. No tak je snad logicky jasné i největšímu ňoumovi, že na splachování je to červené, ne?
No tak co ho taky nepřelepit a ňouma bude mít po ptákách. Takže nespláchne a ty pak můžeš jít prošťuchovat záchod. Jo, jo, to je lepší varianta. Pak je samolepka samozřejmě skvěle využitelná na všechno, co se v autobuse hýbe. To se tím krásně zafixuje. A kde něco drnčí, tam narveme toaletní papír, dostatečně poskládaný, aby to nedrnčelo. A nebo tam vražme celou roli. A když si stáhnete roletku proti slunci u řidiče, tak nevidíte do zrcátka? Pohoda, vezmeme nůžky a do clony vystříhneme obdelník. Když to zjistil vrchní nejvyšší, že se tohle děje, málem ho trefil šlak myokardu. To prostě nevymyslíš, pokud nejsi od pánaboha obdařené šoférské kopyto.
Fotky jsem si vypůjčil na našem intranetu:
V Hamburku jsem se rozloučil s kolegou, který se vracel do Polska, s Neoplanem, co nás tam zdárně dovezl, s disponentem Václavem, se kterým jsem v Hamburku svého času před covidem rok sloužil a obrazně s Flixbusem jako takovým. A ráno jsem vyrazil do Quickbornu.
Hrajeme si na mašinku
Quickborn. Taky vám to vůbec nezní německy? Bych čekal nějaký Schnellgeboren. Co nám říká Wikipedie: Quickborn je bohaté město v okrese Pinneberg ve Šlesvicku-Holštýnsku v Německu. Patří do Metropolregion Hamburg a nachází se v severní části Hamburku na dálnici A7. Web: https://www.quickborn.de/
No vida. Hned jsme moudřejší :-)
Tak sem jsem ráno dorazil. Teda ráno, no asi v devět. Spát jsem šel v jednu, tak jsem nepovažoval za nutné se plazit z postele v šest. Dorazil jsem, ubytoval se a zabydlel. Jsem tu do příštího pondělka, tak ať se mám jako doma.
Ubytování mne docela překvapilo. Na to, že tu bydlí řidiči a to různí, je tu čisto a pořádek. Vzápětí se to vysvětlilo. Ačkoli se jedná, o řeklo by se normální ubytovnu, každé dopoledne kolem desáté naběhne na každé patro uklízečka, která všechno vysmýčí, vytře, uklidí koupelnu, záchod, kuchyňku včetně nádobí, které si jistá kopýtka po sobě umýt neumí (no chápu, doma to dělá maminka) a které se starají i o čisté povlečení apod.
Protože zaškolení, to tu probíhá naprosto stejně, jako kdekoli jinde u naší firmy :-D
On je totiž evidentně děsný problém, sepsat na papír: postup při převzetí autobusu (ráno + při střídání na odpolední), postup při ukončení linky (při střídání a při ukončení večer), průběh linky, pokyny pro nepředvídané situace... to chce totiž čas, člověka, který to zná a ví a hlavně vůli pomoci řidičům a snahu o to, předcházet stresu a problémům. Jenže víte co: "To je jednoduchý, to dáš!"
No jasně, že dám. a po pár dnech budu už i vědět, co jak dělat :-D :-D :-D
Aktér 1 - dispečer: "Já ti pošlu VŠECHNY informace, ať víš a než půjdeš na svojí směnu, tak si naskoč k tomu, co jezdí ranní, odjeď si sním kolo, dvě a on ti všechno ukáže." Následně mi ve zprávě přistál jízdní řád (v němčině, ale ok, máme aplikaci Lens, přeložíme si...) Na ty tajný značky různý Lens nestačí, ale s trochou nápovědy od dispečera a vlastním mozkem je to vlastně easy. Dostal jsem adresu na ubytování a kontakt na řidiče, co ho mám střídat a na toho, co s ním budu na pokoji.
Aktér 2 - řidič, se kterým se střídám: polák, ale umí anglicky... fajn, domluvíme se. Ukázal mi linku, která je víc jak blbuvzdorná. Na konečné najedeme na první zastávku, nabereme občánky, co zjistili, že už jim mašinka dál nepojede - ano, jak jsem nezmínil, ale mnohým to asi došlo, jezdíme výluku za vlak. Pár zatáčkami se vymotáme z Quickbornu. Najedeme na hlavní a jedeme fuuurt rovně přes Hasloh a Bönningstedt do Burgwedel. Cestou máme tři zastávky a na konci se namotáme na konečnou a občanstvo vypustíme. Tam odtud už mašinka zase premává.
A na druhém konci končíme střídave v Quickbornu a v Ellerau. Takže linka absolutně snadná, nehledě na to, že v autobuse je zabudovaná navigace, Asi to možná znáte, pro mne absolutní novinka. Je to součást informačního systému pro cestující a ukazuje to trasu s tím, že si samozřejmě při změně umí i přepočítat, ukazuje to zastávky a vzdálenost k nim... no podle toho fakt může jezdit i cvičený medvěd na kole. to tak mít v Jablonci :-) No jo, článek o ježdění v Jablonci na MHD na konci letošního ledna vám ještě dlužím... nebojte, napravím.
